Kdo z Vás řídí celou cestu sám?Dá se to zvládnout v pohodě?
Nemám z takovou dlouhou štrekou zkušenost,a tak se chci zeptat co mě čeká a nemine?



Upraveno 1krát. Naposledy upravil vašek (12. 01. 2012 20:50).

Já,když jel poprve ve svých zhruba 40 letech,tak jsem jel se známými a neměl jsem čas nad něčím přemýšlet,aby mi neujeli.Teď,i když jezdíme na dovolenou se známými,tak jezdíme každý zvlášť.Není nic horšího než se navzájem hlídat a dojíždět.Nejdůležitější je,podle mne jak se řidč cítí a včas na to reagovat a nestydět se zastavovat,třeba po půl hodině.Jeden rok jsem ce cítil nějak mizerně,tak jsme ze začátku zastavovali dost často,jindy zas třeba 5 hodin bez zastavení.Je třeba si uvědomit,že vezeme své nejbližší a podle toho se chovat.Mě vyhovuje jet v podvečer tak,abych se dostal než bude tma na chorvatskou dálnici a po ní v noci v klidu přejedu,občas zastavím na kávu a oddech.Přesto,že manželka jezdí denně,tak řídit nechce.Nejdůležitější je si oddechnout,když je cítit únava a nebo před průjezdem místy,kde se dá očekávat velký provoz.

dá se samozřejmě,chce to ale zbytečně neriskovat a při nastupujcí únavě zastavit a odpočinout si,popřípadně prospat.Nespoléhat na energy drinky (mě osobně je po nich blbě),raději kafe a nikam nespěchat.Doporučuji vyzkoušet např. trasu Praha-Brno popř. Praha-HK ,co to s váma udělá.

Vašku,myslím že většina řidičů to berou na své bedra a nestřídají se.
Osobně nemám dalekosáhlé zkušenosti,ale co je důležité na tak dlouhé cestě,je klid a pohoda.Samozřejmně ten vnitřní pocit ,že jedem
na Jadran je motor všech milovníkú "naši"zemičky.
Každý řidič má uspořádanou cestu jinak.Jde o to jestli jedeš přes den,či v noci.

[smileys.smileycentral.com]

Jel jsem už 2x, letos po 3. sám..
Zvládnout se to dá, pokud dodržuješ nějaké zásady a to zejména přestávky a spánek. Jde taky o to, kdy jedeš - jestli na noc nebo přes den. Někde jsem četl, co by se mělo, resp. nemělo jíst a pít atd.
Já vždy vyjížděl něco mezi 21 a 22h. Jelikož jsem ze severu čech, tak mám před sebou třeba letos necelých 1 200Km.
Každému na neusnutí určitě funguje něco jiného.

Např. má první cesta: žádný energetický nápoj a okolo cca 4-5h ráno na mě přišel spánek. Bylo to na konci A na Shelce, kde jsem koupil známku pro SLO, prospal cca 35min. Po tomto krátkém spánku jsem byl jak rybička a zbytek cesty do cca 10h jsem dojel bez spánku a naprosto v pohodě.

Druhá cesta: u sebe samý energeťák, že jsem si jednu chvíli myslel, že jsem nafrčenej :-D Opět okolo 4-5h a opět na konci A na Shelce jsem se chtěl prospat, protože mě tak nehorázně pálili oči, že ani kapky nepomohly :-( Bohužel jsem po těch energeťácích nemohl usnout a po hodině ležení v autě jsem to vzdal. Očím se trošku ulevilo, ale za chvíli bylo pálení zpět. Pak už jsem měl co dělat, abych dojel na místo bez toho, abych si oči vydloubal :-)

Takže já se třeba poučil z vlastní chyby. Letos opět tedy vyjedu na noc. Nebudu se ale dopovat energeťákama, protože se mi to loni nevyplatilo. Jakmile na mě půjde spánek, hned zastavím a prospím něco tak okolo 20 - 40 min.

Jen fakt pozor na mikrospánek, je to svinstvo. Loni jsme jeli dvě auta. V jednu chvíli vidím toho za mnou, jak mě dojíždí a pomalinku mění směr. Měli jsme vysílačku, tak jsem na něj houknul a díky bohu jsem ho tím probral. Hned jsme zastavili, prospal se a jelo se dál bez újmy.

f



Upraveno 1krát. Naposledy upravil L.K. (07. 01. 2013 22:03).

Tak já přiznám,že s mikrospánkem jsem nemněl problémy v noci.
Naopak,když jsme dojížděli ráno do Hrvt. na jihu,tak mně přepadla únava při východu slunce.
Nevím či su netopýr,ale mně uspává po ránu slunce.

Abych to nezlehčoval,stalo se pravidlem,že zastavujeme na odmorisku po projetí tunelu Sveti Rok.Tam odpočíváme několik hodin.
Äle to už je jiné téma.

[smileys.smileycentral.com]



Upraveno 1krát. Naposledy upravil Kopera (25. 03. 2012 11:32).

Darko napsal - nespoléhejte se na drinky. Ano, nespoléhejte. Je to spíš horší.
Skutečně toho najezdím dost. A hlavně najezdil jsem. Loňského roku jsem vyjel z HK asi v šest večer a ráno v 8.30 jsem byl v Gradacu. Najeto cca 1240 km. Pár zastávek proběhlo.Chtěl jsem si ustlat na výjezdu 226 jenže : jaksi jsem pozapomněl na alarm a jak jsem se v autě pohnul tak to začalo blikat, svítit, houkat a já koukal být co nejrychleji pryč. Byla jedna v noci. Kolem bylo v tom momentě jak ve dne. Věřte mi, to byl kvapík jak jsem ujížděl. Jinak by to byla asi vražda.
A spaní mne okamžitě přešlo.
No a když jedeme jindy, neříkám že bych to neujel najednou ale nejedu. Musím se stavit cestou u příbuzných a tak to rozdělíme na dva dny než do Gradacu dojedeme.
Ono záleží na autě, na počasí, na provozních podmínkách a nemám rád automat. To řazení přeci jenom člověka zaměstná. Dost aspektů pro to, aby byl člověk malinko uvážlivý. A přitom vím, že mám všechno na háku a nic mne nerozhází.Okamžitě to hážu za hlavu ale co Vy, jste jako já? Třeba Vás rozhází i jenom nějaký blb na silnici. No a to ani drink nepomůže.
Jezdím Volvem xc70 buď benzinem nebo dieselem. Čili skutečně pohodlné auto. Ale jezdilo se i Š 1000 MB a také to šlo. A když jsem jel Bulharsko Fiatem 125 S. Někdy v roce 1974, připadal jsem si jako mistr světa. A Dacia s motorem R 12 Gordini? To byl pocuc. Na dálnici u Bratislavy jsem vysvětlil šoférovi s T 613 že jsem rychlejší. Že na mne nemá.
Dnes mi je to putna. Jedu si dle sebe a okolí a dojedu také.
A ještě jedna věc. Vadí mi, když jedou party třeba dvou, tří aut kamarádů. Jeden čeká na druhého, potom se dojíždějí a nestojí to za nic. Jednou mne předjel na dálnici polák a ten ho valil snad 180. Pak zjistil, že jeho kamoš jede přede mnou a tak bác, bez nějakého upozornění přede mne. A Václav měl plné pracky rukou. Dal bych mu nejraději pře hubu.Ano jedeme třeba spolu ale dáme si sraz tam a tam a potom pokračujeme dál. Dnes v době mobilů - není problém.

Také jsme čtyři roky jezdili v koloně, ať nám nováčci nezabloudí. A máš pravdu, bylo to horší, než jet s náklaďákem s vlekem. Pak už jsme si domlouvali jen, na kterém kilometru se sejdeme za účelem pauzy, někdy jsme kus společně jeli, ale postupně jsme se dopracovali značné nezávislosti. Dnes už si nanejvýše pošleme SMSku, že právě vyjíždíme, ať už od domu, z odmoriště či od pumpy. A i to jen, když si někdo vzpomene - vyjíždíme každý, jak se mu to hodí, a trasy také používáme různé.
Jak taková cesta vypadá, a jak dlouho může trvat, už jsem tu v několika tabulkách vystavil: čtyři až pět pauz, střídavě kratších a delších, nebo jak se cítím, prostě jedu tak, abych dojel tam i zpět, je mi jedno, jestli mě někdo předjel, pokud hned potom nešlápl na brzdu (i na takového Talijána jsem měl na jinak úplně prázdné dálnici kliku, ten to ale dělal schválně vždycky ve stoupáních - a asi měl dost času, protože jsem musel udělat hodně dlouhou pauzu, aby mu došla trpělivost a odjel z odmorišťa koledovat si u někoho dalšího... )
A jestli dojedu o hodinu nebo šest později? To je snad jedno, výsledek je důležitý.

Asi ze všeho nejdůležitější je dobře naplánovat čas a den na cestu. Můžete být supr odpočatí před cestou, ale jakmile se dostanete do kolon a nějaké té zácpy tak i když si myslíte, že s vaší psychikou to nic neudělá, říkáte si "já mám čas to mi nemůže nějaké zdržení rozházet" tak věřte tomu, že vás to stejně rozhodí. Jízda potom podle toho vypadá, včetně omezování zastávek, zbytečně rychlé jízdy, riskování, ...
Na Pelješac to mám 1300 km. Odjíždím vždy k večeru okolo 18:00 a den odjezdu plánuji na jakýkoliv jiný, než pátek, nebo sobota. Spolehlivě se tak vyhnu všem frontám, kolonám a zácpám. První dvě zastávky dělám po 2-2,5 hodinách na cca 15 minut, WC, kafe, nějaká sušenka a třetí je již většinou po 2 hodinách a minimálně 30 min dlouhá s malou procházkou po parkovišti a jídlem. Hodně se mi osvědčilo během jízdy pít. Za cestu do HR vypiju téměř 3 litry vody, nebo čaje. Nebolí mi hlava, necítím se tak unaven a hlavně mi to nutí opravdu zastavit častěji na WC. I krátká zastávka i pumpy jenom na vyčůrání udělá hrozně moc ten kratičký odpočinek je fakt šíleně znát. Sice všichni známí ze mne mají srandu že cesta je jenom samé WC, ale jsem svěží. Cestou po půlnoci v čase někdy okolo 2-3 hodiny ranní vždy zastavím a na 30-40 min si schrupnu. Víc to stejně nejde a nikdy ten spánek není 100%. Ale je to pro další jízdu v rizikovém čase k ránu kdy se rozednívá velmi dobrá věc. Mikrospánku se bojím jak "čert kříže". Jakmile pocítím, že volant nějak těžkne, nebo mám pocit, že si vůbec nevybavuji úsek který jsem projel, či začnu koukat jakoby "do blba" okamžitě vypínám tempomat, zpomaluji na cestovní rychlost 100-110km a na prvním place stavím. Když jedeme dva řidiči, tak okamžitá výměna řidičů i na dálnici v odstavném pruhu! Je to celé jen o tom neříkat si že jsem "king" a že to dojedu. V případě, že jede ještě jedno auto s námi tak cestu řešíme stylem stanovení pevných bodů kde se sejdeme a nikdy nejedeme společně. To jsem zažil jednou a víc už nemusím. Každý řidič má jiný styl jízdy, fyziologické potřeby a nevím co všechno ještě a vzájemné přizpůsobování se tomu druhému, neustálé dojíždění, nebo čekání a hledání kde to druhé auto je je spíše pro rychlé unavení během cesty. Na Pelješac pokud jedu a řídím sám většinou dorazím po 14:00 hodině. Z vlákna "Jak dlouho vám trvá cesta" sice vím, že jsem naprostý blb jet takto dlouho, ale to neřeším. Hlavně že tam jsem a jsem v pohodě. I po příjezdu pak nejdu spát, protože jsem OK a normálně zbytek dne si užívám jako bych na žádné cestě nebyl. Když jede ještě jedno auto tak je to nuda, protože všichni jdou spát (nevím proč-když spali v autě). Na mne to ovšem dolehne tak po 19:00 a to je zase nuda se mnou, protože musím zalehnout a odpočívat až do rána.
Tipů v příspěvcích máš poměrně dost. Hlavně se toho NEBOJ, pokud budeš dodržovat vše dobré co foristi zde napsali ze svých zkušeností, pokud nebudeš honit čas, aby ses vešel do limitů z vlákna "Jak dlouho trvá cesta", tak nebude problém a cestu zvládneš. Předpokládám, že nepatříš do poměrně veliké skupiny řidičů, kteří neradi jezdí za tmy, protože nevidí. Pokud ano, tak cestu naplánovat na dva dny s přespáním přes noc.
Šťastnou cestu - Sretan put

jezdim jiz do HR 13-let nekdy i dvakrat rocne jezdil jsem na noc s prestavkou v Karlovaci cekani na otevreni lpg ,se zmenou auta jiny system odjezd v 3.00 v na vecer v pohode na Blate jelikoz jezdim se 3 psi delam pravidelne prestavky cca 100 km a pred plitvicemi parkoviste campu koran velka zastavka, v loni opet zmena odjezd sobota v 9.hod vecer prespani v osade Nikšič a rano v pohode odpocaty pokracovani naBlato cestou zpet zase prespani na tom stejnem miste a rano v pohode domu do havl.brodu je to podle mne nejlepsi zpusob kor kdyz uz clovek ma nejaky ten patek.ps.letos mi bude 70 a pojedu zase takhle,uz nesem mladik a chci si duchodu jeste nejaky cas uzivat.Bertik.

Já více méně řídím vždy sám,s rodinou vždy,manželka je neřidič a děti jsou ještě malé.
Jak píší v předchozích příspěvcích,energy drinky jsou při delších trasách nanic.U kratších dobrý,ale na delší je lepší obyčejné kafe a obyčejná pitná voda.
Když jedu na noc, a vím to dopředu ,a mám možnost,tak si jdu ten den po obědě lehnout.Alespoň se mohu vymluvit ze stresu příprav.Stejně se nám chce po dobrém obědě si dát šlofíka a tak na hodinku zdřímnu.Pak vydržím i celou noc řídit.Dodržuji zásadu,že do půl noci stavím každé tři hodiny a po ní každé dvě hodiny,i kdyby jen na 10 minut.A to i když necítím únavu.A věřte,že to moc pomůže.
Dosti cestuju za svým koníčkem po Německu a to jedeme odpoledne,většinou v pátek přímo z práce,na spaní to tedy není,ráno jsme na místě.Kolem 14 hod. odpolední jedeme zpět a zase celou noc.Je pravda,že se u volantu střídáme,ale nějakým záhadným způsobem se všichni naučili,že ten kdo dojíždí ,ať už na výstavu a nebo pak k domovu jsem já.Asi že s tím nemám problém.Já mám někdy trochu problém s únavou tak kolem 15-16 hod.A to jsem taky už měl havárii a tak si dávám už pozor a hned jak to jde zastavím.
Jak píše Hill,vláček je špatně.Je lepší si domluvit zastávky,vždy stačí na jednu,dvě dopředu,podle situace a schopnostech spolucestujících.
Pak se nikdo nestresuje,že mu ostatní ujíždí,nebo se zase nedívá dopředu,ale pořád do zrcádka,kde jsou.Pak může dojít k průseru.
My takto jezdíme do Slovinska za přáteli a jedna zastávka je v Mikulově,pak na odpočívadle za Vídní,jedno tam už máme vyhlídlé a je tam klid,pak na starém přechodu do Slovinska .Tam většinou i tankujeme,pokud je to tedy potřeba.
Vysílačky nemáme,ale mobil to jistí,i když jen v nejnutnějších případech.Stejně se jezdí většinu cesty po dálnicích a tam se snad ani nedá ztratit,pouze domluvenou zastávku přejet.Proto je lepší mít domluvené dvě dopředu.
A havně je třeba si uvědomit,že nám nic neuteče ! Moře nevyschne,přátelé taky počkají a ono, když se nedej bože něco stane,tak stejně už pak nic nestihnete a najednou je času už dost.
Takže všem šťastnou cestu a dobý dojezd tam i zpět.

Já si plánuji výjezd tam dolů vždy už kolem 14-15 hodiny odpolední. Před odjezdem ráno vstanu tak, jak se povede, žádné lámání přes koleno, naložit auto, v 11 pořádný oběd a hup zase do péří. Bez problémů usnu. Budíček před druhou. Doložit auto a tradá. První zastávka pře A hranicemi na poslední čerpačce u Mikulova, ta už je skoro rituální, to už mám za sebou přes 300km. Další už dle nálady. V době, kdy bývám normálně vzhůru, zvládnu velký kus cesty. Pokud je hlad, tak jen okurka, paprika, rajče, nějaká sušenka. Žádnej řízek, protože po vydatném jídle začnou pracovat v každém těle cukry a ty uspávají. Hodně pít. Zastavit, kdy je třeba. Dojezd do místa v ranních hodinách. Když jsem vyjížděl v pozdější hodinu, např.ve 22hodin, s dojezdem až po poledni, byla pro mě jízda od 9 hodin po probdělé noci utrpením. Zpět výjezd ráno, jak bylo psáno výše, člověk je po dovolené odpočatý a v pozdních nočních hodinách je doma. Jiná je, když se cestou něco semele, kolony, déšť, uzavírky atd. Pak je člověk na cestě déle než předpokládal a mele z posledního. Loni jsem takhle jel domů 22 hodin.

Hlavně když přijde únava, tak si neříkat, ještě dojedu "támhle" a pak si odpočinu, chce to zastavit hned. Naposled když jsme se vraceli přes noc, tak jsem chtěl stihnout Vídeň před ranní špičkou a že si odpočinu až za Vídní, přestože už jsem toho měl docela dost. No a jak se sjíždí z těch kopců někde 60km před Vídní, tak jsem se najednou probral v odstavným pruhu jak mířím někam mimo silnici. To mě hodně probralo a napříště i poučilo. Ostatní spokojeně spali a raději jsem jim ani nic neříkal.

Do chorvatska jezdim od 2007 dvakrat rocne a mam asi stejne navyky jako Zahajskej, rano vstanu pripravim veci, obed kolem 11:30 a hura do postele. Odjezd planuji od 15:00-16:00, vstavam cca hodku predem. Vyjizdim z Jicina a prvni velka zastavka je ve Znojme v hypernove kde dokupuji co jsem zapomel. Mensi zastavky na curani nepocitam, pac moje pritelkyne stale potrebuje na WC . Za hranicemi stavim min. kazdy 2hodiny, nekdy i drive, pokud se pritelkyne probudi a opet potrebuje na WC. Kolem 2:00 hodiny ranni se vzdy natahnu tak na 2-3hodiky a jedu dal, vzdy dojedu na misto do 9:00 rano (nejdal byl Gradac) v klidku v pohode.

Roky jsem jezdíval taky na noc,odjezd tak ve 20.00h a ráno kolem 3h jsem už žmoulal oči.V poslední době jezdím ráno ve 3h,Kladno,první pauza Haťě,káva + čůrání,cca 15min,druhá pauza za Mureckem,opět jen čůrání bez kávy a pak za Lučkem u benzínky,tankovat,vyčůrat,protáhnout tak 10min a hurá k moři.Kolem 15,30 sedím na terase v Mimicích.Jezdím sám,nikdo mi nestřídá.Zatím bez problémů(50let)Měsíčně však najezdím okolo 6000km tak jsem zvyklý.

Děkuji za spoustu užitečných rad a postřehů.Určitě moře toho zkusím
použít.Rád bych se ještě zeptal jak cestujete nebo jste cestovali z dětmi?
Máme dvě holčičky ve věku 5 a 2,5 roků.Mám s toho celkem hrůzu, protože
když někam jedeme ta už po půl hodině se začnou v sedačkách různě kroutit
a ošívat kdy že tam budeme?!No prostě „pohodová „ jízda. Myslím že bude asi nejlepší
proto cestovat na noc?Snad noc prospí a ráno budeme už v Chorvatsku?

Pokud jsme měli malé dcery po cestě do Chorvatska jsme se snažili je zabavit poslechem pisniček pro malé děti ,kreslením,a častýma zastavkama,aby si dcery mohly odpočinout od sezeni a proběhnutím je zabavit. V noci jsme se snažili upravit zadní sedadla tak,aby si mohly pohodlně lehnout a vyspat. Vyjižděli jsme po obědě což se nám osvědčilo a dcery přes malé drobnosti cestu vždy v pohodě zvládly. To jsou moje zkušenosti ,ale každý máme rozdílné děti a na každé platí něco jiného.Moje 16 letá dcera v dnešní době používá při cestě na dovolenou ,ale i při ostatních delších cestach DVD přehravač. Možná bych to skusil ,a dětem pouštěl jejich oblibené pohadky. Jinak cestu si pokaždé odřidím sám.

co se týče cestování s malými dětmi: mám dva neposedné roštˇáky a platí na ně cestování přes noc.Jak se setmí, tak oba v autě usnou a s občasným probuzením,obvykle když zastavíme na odpočinek ,se probudí.Takto spí až do rána a pak následuje to "kdy už tam budem", " kolik to je 100 km ? " apod. Přenosný DVD přehrávač moc nedoporučuji,poslouchat dětské filmy celou cestu rozhodně nemusím a pochybuji že by je to tak dlouho bavilo.

S dětmi je nejlepší cestovat na noc.Zkusili jsme cestovat ve dne jedenkrát a řekli-jsme nikdy nikdy více.Jinak při řízení je potřeba jíst po malých dávkách mě pomáhá čokoláda a mysli tyčinky +voda+ kofola ta radši v menším množství moc bublinek (kafe nepiji vůbec, nechutná mě)+nealko pivo a zastávky podle uvážení ale ty radši dříve než později max 3 hod



Upraveno 1krát. Naposledy upravil Jiri.velmez (17. 01. 2012 20:22).

Řídím sám, jezdím sám. Vyjíždíme s manželkou kolem 17-té hodiny ze Znojma. Octavii mám "předělanou" na náklaďáček (vyndaná zadní sedadla). Prostor místo vyndaných sedadel srovnám několika PET láhvemi s pitím (ty se potom na místě hodí k občestvení).Na takto upravenou plochu položím matraci z 10 cm silného molitanu. Po průjezdu hranice do Chorvatska manželka zalehne a myslím, že v pohodě spí až do rána. Samozřejmě k tomu patří i ostatní servis: polštářek, deka. Nikdy si neztěžovala.
Já jedu do té doby, než začnu pociťovat, že už to není ono. Pak nafouknu (nebo už mám nafouknutou) malou matraci z důstojnického vojenského spacáku, kterou si na některém málo frekventovaném parkovišti hodím na hodinu nebo dvě vedle auta a trošku se prospím.Je li venku nevlídno a chladno, což bývá před tunelem Sveti rok poměrně pravidelně , sklopím sedadlo řidiče a lehnu si na matraci v autě.
První ergetický nápoj na mě působí tak hodinu, po dalším mě nebývá volno, takže ho vezu sebou jako jistou rezervu (doping).Dokud to ještě šlo(myslím tím zuby v pořádku) pomáhala mě žvýkačka. Teď mám nakoupený hroznový cukr. Vezeme taky kávu, ta se hodí vždycky, ale už jsem absolvoval cestu i bez ní, líp se na odpočivadle usínalo a spalo.
Cestu končíme na místě, kam chceme dojet kolem osmé hodiny ranní - plus minus. Po příjezdu bývám fit, jen večer zalehávám o chvilku dřív než obyčejně.
Zpátky jezdíme většinou ve dne, vyrážíme po snídani, tzn. před osmou. a v klidu, s přestávkami dojedeme domů.
A jinak musím napsat, že se mě moc líbí příspěvky na toto téma. Je to asi proto, že je to zajímavé, konkrétní, věcné. Člověk se dozví něco nového, celkem podstatného, jak to dělají jiní. Nejsou to bláboly jako na většině jiných témat. Děkuji za pozornost

V benzinovém Volvu přehravač DVD nemám tak jsem to tenkrát řešil notbukem. Jela s námi jenom jedna vnučka.
V tom novějším dieselu jsou v opěrkách hlavy takové ty obrazovky a hlavně - abych nebyl rušen, každé z děcek má svá vlastní sluchátka. Je to super. Jsou tam tři ks a to bylo již zabudováno z výroby.
Jinak jak se asi shodneme - alespoň většina - s dětmi je lepší cestovat na noc. V šest jsme vyjeli a v devět již byla pohoda.

Mohou nastat situace, které bych ani svým největším nepřátelům nepřál. Jako mě před čtyřmi roky v Bulharsku.Manželka tam po příjezdu zkolabovala, převoz sanitkou v noci do nemocnice. Další dvě noci jsem spal maximálně 2 - 3 hodiny, jak jsem byl rozrušen.Takže 2 noci jsem nespal vůbec, další dvě noci po již zmíněných 2 - 3 hodinách a 5.noc mě čekala cesta nazpět Burgas - Zlín= 1660 km. Navíc v obrovském stresu, nedokázal jsem si představit, co bych dělal někde mezi poli, kdyby se jí ta příhoda zopakovala.Stále nebyla v pořádku, byla po kapačkách, měla nějaké léky.
Naše pojišťovna mě odmítla poslat pro ni sanitku, že prý ji nemocnice dá do pořádku natolik, aby byla schopna převozu normálním autem. Bál jsem se, aby ty medikamenty nepřestaly působit a to mě hnalo co nejrychleji domů.
Přes noc to kupodivu ještě šlo, ale jakmile se rozednilo, to bylo již na maďarské dálnici, tak na mě přišla obrovská únava. V jednu chvíli při jízdě levým pruhem po dálnici jsem začal vidět dvojitě a to již nebyla žádná sranda to ukočírovat. Pak jsem zastavoval na téměř každém dálničním odpočívadle alespoň chvíli, málo které jsem minul.
40 km před domovem jsem dostal mikrospánek, naštěstí to bylo v rychlosti asi jen 40 km/h před křižovatkou, kde byla zvlněná vozovka a to mě probudilo ve chvíli, když jsem směřoval na auto, které tam stálo a dávalo mě přednost.Na poslední chvíli se mě podařilo mu vyhnout.
Dodnes mám tyto okamžiky v živé paměti a jímá mě z toho hrůza.
Když pak o rok později v Chorvatsku odešel na autě napínák klínového řemene a alternátor díky tomu přestal dobíjet, tak to byla úplná sranda.
Když nejde o život, tak jde o hov..

Já když jezdil s malými dětmi, tak ještě počítače nebyly, jen supermoderní kazetový přehrávač.
Mít vzadu tři syny byl zážitek. Několikrát jsem to chtěl otočit domů, zabít je nebo nechat v cizí zemi. Dovedli dělat nepředstavitelný bordel.
S láskou na to vzpomínají. Teď jezdíme většinou dvě auta s noclehem někde kolem chorvatské dálnice za Karlovacem.
S dětmi jsme jezdili v noci, teď s nejmladší dcerou již přes den. V noci mne bolí brzy oči a jedu zbytečně pomalu. Stárnu. Nocleh je prima. Ještě máme sílu, ale v pohodě zastavíme, dáme nějaké to pivko, vyspíme se a ráno jedem dál. V poledne jsem na místě.
Zpět v jednom zátahu tak, abych byl kolem půlnoci doma a byl ráno funkční. Tak já asi tak.

Karle to je fakt strašné co vás potkalo.!
A ten nápínák(kladka) mi odešel na cestě taky.
No a co se týče jízdy,jezdíme v noci,děti 11a 15 to prospí.Jeli jsme i přes den,to je lepší,ale dětem se to táhne.
(jak dlouho ještě pojedeme?)atd.



Upraveno 1krát. Naposledy upravil Kopera (14. 01. 2012 08:52).

Je to bohužel život. Také mě hodně rozhodilo, když mě v jednom roce odtáhli v Č.H. auto a já jsem myslel, že mi ho ukradli. Ale to jsem ještě nevěděl, co mě za 2 roky čeká v Bulharsku.

Karle, to je tedy hrůza. Z toho mám také velké obavy. Nejsme s Evou nejmladší a stát se to může kdykoliv. Teď napíši něco co bych si v životě nepřipustil. Protože jsem o tom až tak hluboko neuvažoval !
V takovém momentě jsou vnoučata nebo i vlastní malé děti na přítěž.
Musíš se starat o toho druhého a k tomu dvě -tři děcka ? No to si ani nedovedu představit jak bych to zorganizoval. Ale nějak bych to zvládnout musel.

Jíro, já souhlasím. Máš pravdu. PC nebyl, pouze přehravač. Ono také synům je letos 43 a 37 let. Takže tenkrát do BLR s nima ? To bylo k jejich zdravotní újmě. Už při odjezdu dostal ten mladší - bylo mu tenkrát nějakých sedm - a dostal takové dělo přes pusu, že až do MLR byl ticho. No a tam nám praskl klíňák na čerpadlo a alternátor a měli ze mne takový luft, že dělali jak krásně spějí. Ve 22.oo hod! Tu noc si pamatuji jako by to bylo včera. Byl jsem doslova Herodes I. Ukrutný.

To se týče toho výjezdu, tak to asi záleží na každém. Pro mě je ideální 3-4hod ranní. V deset večer usnu, 5hodin se prospím a jsem krásně vyspanej. Před čtvrtou odpolední jsme v Brele a skoro bez únavy. Zastávky po 2-3hodinách - většinou Benzina u Hustopečí na D2, někde v okolí Tatabanye na M1, okolo Balatonu na M7, před/za Lučkem a potom podle hladu atd.

Na to je jednoducha odpoved. Da, v pohode ne. A je jedno, jak to komu pripada. Jsem zvykly ridit, rekord mam rizeni v kuse 18.00 - 09.00 (s prestavkami samozrejme) s minimem dalnic (vlastne jen D11) a slovy "v pohode bych to nezonacil. Proto se na ceste rad stridam se svou lepsi polovickou, nastesti rado rada a dobre. Letos jsem to ocenil pri ceste z Cerne Hory (cca 1500 km/13 hodin).

1500km za 13 hodin?