Chtěl bych se zeptat, pokud bych šel pěšo, kolik je to km příp. čas strávený od obce Kuna k radaru?

Děkuji za info.

No z Kuny na kopec je to po cestě asi 4 km jestli si dobře pamatuji a chůzí to může podle věku a rozpoložení jedince trvat hodinu až hodinu půl
Cesta je pěkná a asi by nebyl problém tam vyjet autem/normálně tam jezdí obsluha meterologické stanice ,domorodci na vinice,atd. ale procházkou si to více užijete.Nahoře na jedné straně kopce je vidět směr Potomje a volné moře a na druhé straně směr ploče až ston a vnitrozemí.
Uplně až k radaru se nechodí tam je oplocený prostor s cedulí že je to vojenské./cca 50*50m/

Na Sv.Ilju jsme vyrazili s manželem a kamarádem v 6 hodin ráno a POZOR šli jsme všichni v sandálech,bez jediné kapky vody,bez telefonu a sváči.Byl to horor NIKDY VÍC a to jsme s manželem v ID se zádama a nohama A proto mohu říci že jsme JEDNIČKY

bendikovaj napsal(a):
-------------------------------------------------------
POZOR šli jsme všichni v
> sandálech,bez jediné kapky vody,bez telefonu a
> sváči.
a to jsme s manželem
> v ID se zádama a nohama
Opravdu jen se zádama a nohama?

bendikovaj:
Na Sv.Ilju jsme vyrazili s manželem a kamarádem v 6 hodin ráno a POZOR šli jsme všichni v sandálech,bez jediné kapky vody,bez telefonu a sváči.Byl to horor NIKDY VÍC a to jsme s manželem v ID se zádama a nohama A proto mohu říci že jsme JEDNIČKY


No co,zřejmě slušnej oddíl......:-)

hahaha

tojo oddíl jak hrom

Nevím, nevím, ale tímto bych se moc nechlubil. V letošním roce lidských životů má Sv.Ilja na svědomí poměrně dost.

bendikovaj napsal(a):
-------------------------------------------------------
> hahaha

Příště si řeknu hahaha, až o vás budu číst v novinách. A až Dalmoši zase budou mít blbé kecy o pitomých Češích.

klídek, bendíkovec nepsal, odkud vyšli resp zda došli na vrchol ....
možná, že by to rád slyšel posudkový doktor přes ID...



Upraveno 1krát. Naposledy upravil jeliman (17. 09. 2012 19:33).

Letos jsem byl taky pod horu sv. Jilji , vzhledem k tomu že nebyli ty správné boty na ostré kameny, tak jsme se procházeli pouze ve výšce 200-250 n.m., ten den bylo po ránu čisté ovzduší a pohled na moře a vůbec do krajiny byl úžasný. Ještě jednou bych se tam chtěl podívat , jelikož se tam objevil kamarád s autem tak pochopitelně jsme navtívili Loviště , Trpanj a ještě kousek dál na nádhernou oblázkovou pláž , dosud jsem nestačil ani zpracovat fotky ani video sekvence, Noční a denní Korčula taky neměla chybu, je asi i výhodou to že jsme tam jeli první týden v září kdy se pobřeží pomalu vylidňovalo.

No jo, Sv. Ilija letos řádil. Tři dny nám lítal nad hlavou vrtulník (přistával vedle na fotbalovém hřišti) a hledal prý zkušeného "horala" ze Slovinska. No a když ho po těch třech dnech našli, tak se hoši přišli vykoupat k moři. Sympatičtí záchtranáři, ale mě by hledat nemuseli. Jo a slovinec už se s nimi koupat nepřišel. Příčina smrti celkové vyčerpání z přehřátí.
Takže bych všechny prosil zvážit síly a hodně vody, mám rád klidnou dovolenou a vrtulník mi dost rušil.

Ahoj všem,
rád bych, pokud to vyjde, se rád podíval na tento vrchol nad Orebičem. Odkaz na foto od Case už asi neexistuje, protože mi to píše nenalezeno.
Má někdo čerstvější zkušenosti a doporučení odkud je nejlépe vyrazit. A info jak se na toto místo dostat?
Jak se připavit a co mít je mi celkem jasný.
Dík za všechny poznatky
Radek Bene

Já jsem vyrazil předloni od kláštera, který je údajně 160 metrů nad mořem. Nechá se tam zaparkovat, cesta je značená celkem slušně. Je tam uvedeno 2,5 hodiny, což odpovídá poklidnému tempu s občasným kocháním. Já jsem to pojal trochu sportovně - rychlá chůze s lehkým poklusem za hodinu a čtvrt. Vyrazil jsem v 5.30 ráno. Když jsem pak zpátky v devět hodin potkával lidi, kteří teprve vyráželi....nevím, jak si to v tom vedru užilii. Asi nic příjemnýho, chce si to fakt raději přivstat. Výhled zhora je ale nádhernej...

Také jsem brzy ráno zaparkoval auto u kláštera a vyčkal větší skupinku.
Sám bych nešel.

Romans napsal(a):
-------------------------------------------------------
> Já jsem vyrazil předloni od kláštera, který je
> údajně 160 metrů nad mořem. Nechá se tam
> zaparkovat, cesta je značená celkem slušně. Je tam
> uvedeno 2,5 hodiny, což odpovídá poklidnému tempu
> s občasným kocháním. Já jsem to pojal trochu
> sportovně - rychlá chůze s lehkým poklusem za
> hodinu a čtvrt. Vyrazil jsem v 5.30 ráno. Když
> jsem pak zpátky v devět hodin potkával lidi, kteří
> teprve vyráželi....nevím, jak si to v tom vedru
> užilii. Asi nic příjemnýho, chce si to fakt raději
> přivstat. Výhled zhora je ale nádhernej...

Tak tak, šel jsem to v roce 2008. Také brzo ráno. Ten výhled je něco úžasného. Šel jsem s partou sportovců a zbytek dne jsem se klepal a pospával. Nedokážu si představit výstup v devět dopoledne. Doporučuji!!!

Ahoj všem, a děkuji za odpovědi.
Jak je v Orebiči značená cesta ke kláštěru, poradí někdo kde odbočit, nebo alespoň nějaký výrazný orientační bod? Pojedu z Korčuli, asi některým z ranních trajektů, a nerad bych jezdil 2x, abych zjistil jak ke kláštěru a nějaký další den , na výšlap k Iljovi.
Dík za každé info
Radek BeNe

Milý Radku, jelikož se z trajektu dá odjet jen jednou cestou tak dostat se k tebou hledanému klášteru je vskutku jednoduché. Odjedeš od trajektu a dostaneš se na křižovatku ve tvaru T (ty budeš na té nožičce). Dorava nejedeš, tam je cesta domů, do Čech. A tak se dáš doleva ( směr Kučiště , Vigajn, Loviště) a asi po cca 300mje naproti Hotelu jehož jmého si zrovna nevybavím v takové pravotočivé zatáčce je odbočka do prava. Je tam i cedule Sv. Ilija 2,5 hod. Pojedeš po této cestě a nemáš kam uhnout až ke klášteru. Tam pozor neboj se a projeď kolem kláštera až k parkovišti. Cesta na SV.Ilju pak vede dál po cestě po které jsi přijel a je značená i odbočka do hor, která vede kolem jediného domu v okolí.
Hezký výlet.
JC

Ahoj Jardo,
ĎĎĎ, krásně česky polopatě napsáno, chápající a dopodrobna.
Děkuji za přání hezkého výletu a doufám, že to vyjde. Po návratu se určitě ozvu.
Radek BeNe

Ještě malá pomoc pro Radek Bene: Z přístavu ke klášteru

On je ten kláštěr vidět i z trajektu, takže přibližný směr vidíš.

Výstup na Sv. Ilju

Je pátek 5.7.2013 a ráno v 6:00 hodin zastavujeme na parkovišti u Františkánského kostela nad Orebičem. Ranní teplota je 20°C, což je docela příjemné.
Protože i tento den se očekává jasno a teploty v této části Chorvatska okolo 30°C, balíme do batohu 3 litry vody na osobu, mažeme opalovací krém na odkryté části těla a vyrážíme na výstup v bílých plátěných košilích s dlouhým rukávem a delšími plátěnými kalhotami ke kolenům. Já samozřejmě čepici a kolega zvolil šátek, který si uvázal na hlavu a krk, takže v bílém oblečení připomínal pouštního Tuarega.
Samozřejmě sandály a žabky jsme nechali na apartmánu a výstup absolvujeme v lehkých trekových botách s pevnou vibramovou podrážkou.
První část této výstupové trasy je cca 1 km po místní silničce vedoucí po vrstevnici, takže se krásně rozcházíme, zahříváme na provozní teplotu a ladíme dechovou frekvenci. Současně se kocháme nádhernými výhledy na ostrov a město Korčulu a celý Pelješacký kanál, který máme jako na dlani.
Po 20 minutách (jsme nějak rychlejší, než říkají informační cedule) bohužel silnici opouštíme vpravo a přecházíme do mírného stoupání po šotolinové cestě k poslednímu obydlenému stavení v masivu hory Sveti Ilja. U stavení překračujeme velice olysalou kočku kojící svá dvě také olysalá mláďata a z levé strany míjíme dům již po úzké pěšině, která vede přes zahradu tohoto domu, na které se zdravíme a prohodíme pár zdvořilostních slov s jejím majitelem.
Od této chvíle nás čeká 2 hodinový výstup na vrchol. Ihned za domem začíná pěšina strmě stoupat v malém a krátkém lesíku. Zjišťujeme, že budeme muset naladit trochu jinou frekvenci dechu a nepatrně pozměnit i rytmus výstupu. Tato úvodní část velmi strmého stoupání, po malých kamínkách a drobném klouzavém nezpevněném písku, kde na velice krátké vzdálenosti nabíráme značnou nadmořskou výšku, je zřejmě první zatěžkávací zkouškou pro všechny trekaře vydávající se po této trase na vrchol. Říkáme si, takto to bude až na vrchol? Nevzdáváme a pokračujeme dále a dobře děláme.
Po přibližně 20 minutách tohoto prvního drsného výstupu se cesta změní na zpevněnou kamenitou pěšinu. Její sklon se nepatrně narovnává, opouštíme malý lesík a stále prudce stoupáme již po otevřeném jižním svahu nahoru na hřeben hory s příznačným názvem Zmijino brdo, která je vidět přímo nad Františkánským kostelem. Začíná nám být jasné z předešlých dnů, kdy jsme si cestu vizuálně prověřovali z lodi v Pelješackém kanálu, že budeme muset Zmijino brdo obejít z levé strany, zhruba někde v úrovni osady Kučiště. Stále stoupáme a stoupáme. Chodník je místy zpevněný, někde není a častá jsou i místa, kde místo chodníku je potřeba vystupovat po kamenech jako po schodech.
Trochu jsem se obával značení cesty, ale značená je velice dobře, sice turistické trasy u nás v Čechách jsou značeny lépe, ale na místní rozdíl si rychle zvyknete. Chce to jen trochu více dávat pozor, občas značky hledat, ale zabloudit za normálního počasí snad není ani možné.
Po ¾ hodinovém stoupání se dostáváme před koncem výstupu jižní částí hřebene Zmijina brda na nádherné kamenné moře, kde je vidět letos nově upravený chodník v šířce asi 1 metru. Zde pozor, protože kamenné moře je poměrně strmé a chodník úzký. Při pádu si nedokáži představit, jak by se člověk mohl zastavit. Traverz vzhůru přes toto moře je dlouhý nějakých 500 metrů. Je to jedna z nejnádhernějších částí výstupu. Fotíme, kocháme se výhledy a po chvilce již kamenné moře opouštíme. Po několika minutách neustálého výstupu se dostáváme na rozcestí, které se nalézá hřebeni Zmijina brda, který se táhne dolů k moři jihozápadním směrem.
Rozcestí je tvořeno naší cestou z Orebiče od Františkánského kostela a druhou z obce Kučiště, která vede téměř po hřebenu Zmijina brda. Na rozcestí volíme krátký odpočinek, doplňujeme tekutiny a analyzujeme čas výstupu, délku a nadmořskou výšku. Od začátku cesty nám to sem trvalo 58 minut a dostali jsme se z počáteční nadmořské výšky 200 m.n.m. na nějakých 600 m.n.m. (nečekáme na plný stav družic). V nohách již máme vzdálenost 3,5 km. Z těchto dat jsme poměrně spokojeni a vydáváme se na zbylou část. Před námi jsou ještě cca 4 km délky, podle orientačních tabulí 1,5 hodiny cesty a nutnost vystoupat do výšky 1.010 metrů nad mořem.
Kamenitá pěšina nás vede po severní straně hřebene, kde si můžeme užívat trochu stínu a tak volíme po odpočinku opět svižnější tempo. Tato severní část hřebene Zmijina brda již není tak příkrá a hlavně údolí není tak hluboké. Od náhorní plošiny archeologického naleziště Nakovana na západní části poloostrova Pelješac jsou svahy poměrně mírné a údolí rozlehlé. Je znát, že slunečního svitu je zde méně a centrální údolí masivu Sveti Ilja je i také poměrně více vlhké díky častým mrakům, které tuto část krajiny v průběhu roku velice často pokrývají.
Místní tomu říkají, že Sv.Ilja má klobouk a podle pranostik do 3 dnů bude pršet. „Klobouk“ na Sv.Iljovi jsem při svých častých pobytech na Pelješaci mnohokrát viděl, ale pravdivost pranostiky nemohu potvrdit.
Stoupání již v této části výstupu není tak prudké a my se pomalu přibližujeme k lesu, který vidíme v dálce před sebou na náhorní plošině. Jak pokračujeme, vegetace začíná být postupně vzrostlejší a po nějaké chvíli se dostáváme ke skalní rozsedlině, která má v průchodu ze suchých větví zbudovaná vrátka. Nechápeme, ale přesto vrátka otevíráme a vstupujeme jimi na náhorní plošinu. Jako mávnutím kouzelného proutku se najednou zde na jihu Chorvatska dostáváme do nám známého středoevropského vysokého borovicového lesa. Tímto lesem postupujeme za mírného stoupání a přicházíme na další rozcestí cest. Tentokrát se k naší trase připojuje další trasa vedoucí k vrcholu z archeologického naleziště Nakovana.
Výšku neměříme, čas výstupu nezkoumáme. Prostě nic, jen jsme v tichosti pořád jakoby v transu z té okamžité proměny krajinného rázu a nechce se nám jít dál. Vnímáme absenci jakýchkoliv hluků lidské činnosti, vstřebáváme do sebe zvuky přírody v podobě ptačího zpěvu, který v takové intenzitě a množství druhů i u nás jen těžko najdete.
Stoupající slunce nás vrací do reality a připomíná nám, že je potřeba pokračovat dál, pokud se na otevřené závěrečné části vrcholového výstupu a zpáteční cestě jižní stranou masivu nebudeme chtít na slunci usmažit. Les na plošině se mění na hustší a tmavší s větším podílem listnatých stromů. To má na svědomí úzká vlhká rokle, kterou vede cesta strmě vzhůru k sedlu mezi Svetim Iljou a Zmijinem brdem. Z tmavé rokle vystupujeme do světlejšího lesa a stáčíme se mírně vlevo k Iljovi. Přímo do zmíněného sedla nedojdeme. Pokračujeme ke „Staré kuće“, která je na dohled a kde má svoji základnu Horská služba. Stálá služba zde není a objekt, který je ještě v rekonstrukci slouží jako zázemí při záchranných akcích. Pod námi v sedle vidíme z bílých kamenů vyskládaný heliport.
Od průchodu vrátky ve skalní rozsedlině jsme zaznamenali poměrně hodně trusu z nějakých býložravců. Nedokázali jsme určit, komu by tak mohl patřit. Tímto jsme se však dlouho netrápili. V sedle pod námi jsme najednou uviděli, komu trus patří. Bylo tam stádo divokých koní, spásající mladou svěží travičku. Jejich počet jsme včetně hříbat odhadli na 20.
Po následujících 100 metrech od domku Horské služby se již dostáváme na otevřenou část celého horského masivu a přímo stoupáme na další náhorní plošinu, tentokrát již poslední. Je menší a také vlhká s dostatkem mladé trávy pro divoké koně a další námi nepoznané obyvatele této krajiny. Na plošině najdete i jeskyni, ve spodní části většího vývrtu. Bohužel bez lezeckého vybavení nepřístupnou.
Od této chvíle již máme nadohled cíl náš cesty – nejvyšší vrchol poloostrova Pelješac horu Sveti Ilja v nadmořské výšce 1.010 m.n.m. Cesta zde již stoupá přímo po kamenech rovnou k vrcholu, označeném křížem. Poslední závěrečná část je již ve znamení přímého slunce a výhledů v rozsahu 360°.
Po celkových 2 hodinách treku jsme konečně na vlastním vrcholu. Byli jsme tedy o 30 minut rychlejší, než popisovala informační cedule u Františkánského kostela. Návštěvní knihu, která zde měla být jsme nenašli. Na vrcholu a celé vrcholové partii masivu hory Sveti Ilja panuje příjemná teplota a svižnější vítr, místy nárazový, ale není to žádná vichřice.
Vlastní vrchol Sv.Ilji není z Orebiče vidět. Je někde uprostřed horského masivu. Pokud budete chtít vidět na Orebić, budete muset po hřebeni sestoupat na nižší předvrchol, který je přímo nad Orebičem. Cesta sem již není značená, ale je vyšlapaná a viditelná. To správné místo poznáte podle železných kotev kříže, který zde již není a české vlajky, zanechané předchozí českou výpravou. Snad tam zůstane.
Po krátkém focení a výhledech po kraji se vracíme stejnou cestou zpět. U chaty Horské služby se rozloučíme se stádem divokých koní a klesáme do našeho krásného lesa. I s ním se loučíme a mě je jasné, že ne nadlouho. Trasa je nádherná, pestrá a okouzlující jako celá hora sama o sobě a já v tuto chvíli vím, že se sem určitě vrátím.

Data z cesty (tam i zpět):
• Celková doba - 5:34:50
• Doba pohybu - 5:21:05
• Průměrná rychlost pohybu - 2,75 km/h
• Převýšení - 905,67 m
• Celková délka trasy - 14,7 km
• Maximální nadmořská výška - 1.010,17 m.n.m.

Rady a doporučení na cestu
• V letních parných dnech zahajujte výstup nejpozději v 6:00 hodin.
• Mějte vždy s sebou dostatek čisté vody, minimálně 2 litry na osobu (čistá proto, že se s ní můžete i v případě potřeby polít). Pokud pijete více, tak určitě nějaký litr přidejte.
• Nikdy nevyrážejte sami. Minimálně vždy alespoň ve dvou.
• Signál mobilních telefonů je všude – vezměte tedy nabitý mobil s sebou pro případ nouze.
• Pevná obuv je podmínkou, těžké trekové boty do nutné nejsou. Postačují sportovní s pevnější podrážkou.
• Nezapomeňte na šátek, obinadla, náplasti.
• Malá svačina s sebou také přijde vhod, ale hlady na Iljovi ještě nikdo nezemřel, i když masiv hory má na svědomí již mnoho lidských životů.
• Proslulých zmijí se bát nemusíte. Šelmičky Promyka mungo zřejmě fungují v masivu 100%. Určitě se ale koukejte, kam šlapete. Nejenom kvůli plazům, ale také hodně kamenů i velkých, jsou důsledkem zvětrávání volné a pohyblivé.
• Počítejte s tím, že sestup je možná rychlejší, ale namáhavější. Jako vždy v horách.
• Náročnost trasy hodnotím jako střední. Kdo ví, že 15 km chůze bez problémů zvládne, tak i bez tréninku v horách na výstup po této naší trase má.
• Pokud se necítíte v pohodě, nebo ne zcela zdrávi vůbec na trasu nechoďte, popřípadě se vraťte zpět. Nikdy nevyrážejte na výstup se strachem.



Upraveno 1krát. Naposledy upravil RadekK (20. 08. 2013 07:46).

Krásný popis!!!!

RadekK ... paráda, ještě kdyby byly nějaké fotky

Opravdu dobrý popis, díky moc. Nebyl by záznam trasy z GPS?

sv. Ilja 2013

je to trochu rozklepané, ale cam nemá stabilizaci a kameraman nejpevnější ruku

Reportáž z výstupu, fotky i záznam z trasy GPS je na stránkách zde. Dole pod článkem pak najdete i odkaz do fotogalerie, která ale ještě není 100% hotová.

Docela mě zaujala ta maximální rychlost. Tu jsem měl možná taky, když jsem při mé první cestě utíkal před lijákem k autu

Cestou dolů jsme prudké úseky sbíhali a sklouzávali, ale nejspíše to bude tím, že jsme záznam trasy vypnuli až 50m po odjezdu autem z parkoviště.

Kolegové tady udělali z výšlapu přímo slohové práce :-) Já to vezmu hopem, výšlap jsme provedli v pondělí 1.9.2013. Auto jsme nechali u kostela nad Orebičem, vyšli jsme v 5:30 a na vrcholu jsme byli přesně za 3 hodiny, tedy v 8:30, samozřejmě se zastávkama na focení a kameru + občerstvení. Celou cestu jsme šli sami, až těsně před vrcholem nás předběhnul jeden polák. Bohužel jsme neměli štěstí na počasí, konkrétně co se výhledu týče, viditelnost nebyla až tak dobrá. Cesta zpět totéž, snad jen o 15 minut kratší. Celkově vzato je to pohodový výšlap, ve srovnání s českými kopci a horami. Samozřejmě jsme se divili, když jsme cestou zpět téměř u auta potkávali lidi směřující nahoru a bylo to zhruba kolem poledne :-) Samozřejmě, že 95 % těchto lidí byli češi :-) A na závěr jen dodatek, někde jsem zde četl, že se tam snad pár let zpátky měla ztratit nějaká učitelka z česka (pokud to tedy nebyl pouze vtip). Ptal jsem se domácího a ten o takovém případu nic nevěděl, znal ty další smutné konce, ale že by se tam někdo ztratil a nikdy ho nenašli, tak tomu ani on nechtěl věřit :-)