Jaké máte zkušenosti s adrenalinovým výjezdem na Sv.Jure?

Adrenalinové to je pro ty co mají klaustrofobii....Většina turistů vyjede "jen"na menší vrchol,který je na polovině cesty.Je tam parkoviště a když si uděláte půlhodinovou procházku na vrchol odkud je za pěkného počasí nádherný rozhled,můžete si dát v horské chatě od místních členů turistického sdružení kafe nebo limonádu mmj.nejlevnější na Makarské.Ti co mají rádi sparťanské podmínky,mohou tam i přespat...Jinak na samotném vrcholu sv.Jure je jen oplocený vysílač,cedule s nadmořskou výškou a názvem.Kousek pod vrcholem bývá velmi zřídka otevřená turistická chata.Pro příznivce turistiky mohu doporučit nechat se od někoho dovézt nahoru a sejít po některé z turistických cest dolů např do Podgory nebo Tučepi.Výlet na sv Jure je rozhodně příjemné proložení ležení u moře.Chorvatsko a Slovinsko mají vůbec krásné hory,pouze je ještě naší turisté neobjevily.

O adrenalinu tady nemuze byti rec, snad jen kdyz vam dojde voda, ale jinak, jak Radek pise, je to prijemne zpestreni pobytu pod Biokovem. Ja ho /vystup ci spise vyjezd/ loni absolvoval na kole/ viz. par fotecek - [ktknet.cz] / a okolni krajinu vidite ze zcela jineho pohledu nez napr. z auta, coz vetsina turistu cini. Zato vas nekteri bourlive povzbuzuji a doplni vam i rychle ubyvajici tekutiny. Doporucuji pesi turu z Makaru na vrchol Vosac, kde je nadherny rozhled na pobrezi.

Tak to jsi byl asi ty ten šílenec co se řítil dolů na tom kole ?????

MirekŠi

O adrenalinu opravdu nemůže být řeč, byl jsem tam dvakrát a jediný problém je tam s parkováním. Pokud jsi průměrný řidič, tak to bez problémů zvládneš, jenom bacha na brzdy při sjezdu. Co nejvíc brzdit motorem, jinak je spálíš.

Slušný kus cesty mám natočený kamerou, ale je to na poslání moc velké.

Ještě taková zajímavost.Loni jsme pár nocí spaly v Tučepi a domácí,který mmj.za II.světové bojoval na Biokovu jako partyzán,říkal,že na samotném vrcholu sv.Jure nikdy nebyl,věděl pouze že je tam kostelík a později vysílač....Fotky z výjezdů mu evidentně udělaly radost,viděl ,jak sám říkal, místa kde 30 let nebyl a měl skoro na krajíčku...

Na Sv. Jure jsme byli několikrát. velmi krásná projížďka. V případě pěkného počasí je krásný výhled do vnitrozemí. A z hlediska myslivce jsou zajímavé pohledy na zde se nachzející zvěř- mufloni, lišky, orebice, velmi zřídka kamzík. Volně se pasoucí koně, hovězí dobytek. V poslední době se opět nahoru stěhují domácí obyvatelé. jako se i obnovují zeleninová políčka v závrtech. Jestli mohu Vám doporučit sem cestu, tak takto tak činím. Přeji všem krásnou dovolenou.

Aby se tu zbytečně nezakládalo nové téma oživím to stávající.
Dnes vykonán výjezd na vrchol Sv. Jure. Ač jsem na vjezd dorazil po 7 hod ráno bylo to i tak pozdě. Teď, když tam je lákadlo té vysuté prosklené lávky Nebeska šetnica (neboli Skywalk Biokovo) už holt ani nedělní ráno není klidné. Byla fronta na vjezd a provoz mezi Ravnou Vlaškou a vstupní bránou je organizován kyvadlově kdy se cca. 20 automobilů seřadí zhruba 2 km za vjezdem. Vyšel na mne čas v 8:00. Ze zdola se tedy jezdí po hodině a stejně tak obráceně (tedy cca. v půl). Bylo by to fajn, ale právě na tento čas už jelo několik aut proti. Buď se někde zdrželi, nebo to ještě u skywalku nikdo neřídil. Vzhledem k tomu, že nás jel celý "vláček" tak nic moc vyhýbání. Což je i normálně občas velmi náročné. Zpět to fungovalo takže naopak spokojenost. Od vyhlídky minimum aut až na vrchol, tam to funguje jako doposud. Couval jsem vlastně v tom zbytku trasy asi třikrát. U odbočky pod Vošac a Štrbinu je zákaz z důvodu stavebních prací ( nový planinarsky dom a asi i jedna strana cesty), ale dnes tam nikdo nepracoval a dalo se dojet skoro na původní parkoviště. Informoval jsem se na to u zaměstnance NP Biokovo, který mi právě řekl, že tam můžu v klidu vjet. No nejenže tam nebyli žádní dělníci ale ani návštěvníci. Takže paráda a klid.
Jinak vjezd po silnici je za 50 kN za osobu od 7 roků.

Tak jsme se pokusili o výjezd nahoru v neděli 16.8., ale po příjezdu k pokladně v cca 8:30 hod nám řekli, ze budeme čekat hodinu a půl. Sjeli jsme zpátky do Igrane a šli na pláž.
Druhý pokus v pondělí 17.8. jsme už nenechali náhodě a u pokladny jsme se v 6:05 hod i tak zařadili do fronty cca 15 aut. Výjezd ve vláčku ke Skywalku byl v pohodě. Pak jsme jeli nahoru se zastávkou na jednom z četných piknikových míst se stoly a lavicemi. Nějaké vyhýbání cestou bylo, ale v pohodě. Nahoře na vrcholu celkem přeplněno a problém s parkováním.
Cestou dolů jsem o kilometr přejel odbočku na Vošac, tak otočka. Ceduli se zákazem vjezdu jsem úplně nepochopil, když hned pod ní byl také směrovník na parkoviště Vošac 800m. Po příjezdu k pracovním strojům a dřevěné závoře jsem tedy zajel zaparkovat zpátky před zákaz vjezdu. Na místě stavby se při pondělku čile pracovalo. Vyhlídka Štrbina je snad lepší než samotný Sv.Jure, pak jsme si vyšlápli i na vrchol Vošac k zabedněnému planinarskemu domu.
Cestu dolů od Skywalku pak už řídili zřízenci kyvadlově, ale nikdo mi přece nezabrání zastavit na jednom z piknikových míst. :-) Cesta lesem v nižších partiích je však již dost široká a s vyhýbáním není problém.
Celkem jsme v parku strávili 8 skvělých hodin. Je třeba počítat s tím, že veškeré jídlo a pití musíte mít s sebou, protože nekoupíte nikde nic, nebo my jsme nikde žádné otevřené občerstvovací stanice neviděli.

Tyjo, díky za popis, já se tam chystal letos v září, ale moc foukalo a to mi hrálo do karet...protože se toho výjezdu a sjezdu dost bojím....ne proto, že bych byl neřidič nebo bych se bál couvání a vyhýbání...ale všichni kolem mě, co tam byli mi říkali, že je to peklo...a já se bojím výšek, takže...ale po tom, co jsem si tak přečetl, tak za rok se tam vydám

Keby sa niekto bál ísť na Sv. Jure autom, je tu super alternatíva, pri ktorej sa dá báť o čosi viac a to pešo - turistických chodníkov, vedúcich hore je viacero, ja mám skúsenosť s týmto:
Bast, nechať pri kostole auto /úspora 150 výškových metrov/, pri Korite doplniť vodu z prameňa, Oštri Umac, Motyka /nezdžubať sa dole/, smer Borovac, možná odbočka na Mali Šibenik /fakt nádherné výhľady, ktoré za to stoja/, kuča S.R. na Lokvi, Sedmina a záverečná šlapačka ku Planinarskej kuči pod Sv. Jurem a pokiaľ sa niekomu chce tak až úplne hore. Stále dávať pozor na miestami nevýrazné značenie /červené kolieska, vrátane smerových s naznačenou odbočkou/, pozor na miesta, kde sa vám nesmie zatočiť hlava, suťové polia, závrty, jamy, hady, kadejakú háveď čo lieta a štípe. Je to turistika náročná na kondíciu, vybavenie a výdrž, s brutálnym prevýšením a nárokmi na zvýšenú opatrnosť /nie sú tam veľmi chodníky, na aké sme zvyknutý na turistike doma/.
Šiel som to sám a už by som to asi? nerobil. Hore na planine je v lete za jasného počasia pekelné teplo, čo je jednoznačne najväčší problém, chápem prečo tam pravidelne niekto, kto to podcení, zařve. Všetkým čo milujú šlapanie v horách však odkazujem: Stojí to za to, ťažko sa to opisuje, keď to človek zažije, pochopí. Mimochodom toľko kamzíkov som nevidel ani v Tatrách za dlhú dobu.