To se nediv když měl každý aspoň trošku zbytkového alkoholu v krvi

Laďo, prej po Řípu korzoval Paroubek. On tam fakt DOŠEL nebo ho tam vyvezli, potažmo vynesli???

No žádné takové tam nebyl,a je mně líto že ani ODS tam nemělo prezentaci ,asi spoléhajo na to že je to furt Praha.No a když tam byl tak akorát zadem přes louku.V neděli tam bylo škaredě včetně krupobití. Politika by se sem neměla plést,ale...? Co ty na to Květo??Mám pěkný humorný e-mail ,pruzkum veřejného mínění.aPošli e-mail adresu na soukromou zprávu,zašlu zpětně.



Upraveno 10krát. Naposledy upravil lada (26. 04. 2006 00:45).

Sem už se toho připletlo! Psali o tom v novinách, tak jsem chtěla informaci z první ruky! Mám "emajlovou" adresu pod jménem, tak pošli! Hezký den!

Tož děcká, držte sa tématu - ja zavzpomínam na mladická leta, kdy jsme jezdili pravidelně autobusem. To jsem zažíval muka pokaždé mezi Sinjem a letoviskem. Kdo má pravidelnou stolici, ví o čem je řeč. Autobus ne a ne zastavit. Navíc nejčastěji to bylo při sjezdu do Brely, nebo na tom kousku BiH pobřeží. Pamatuji doby, kdy se ten kousek jezdil s nastoupivším maníkem se sapíkem a v doprovodu voj. kolony. Zkuste si potom právě v tu chvíli poručit zastavit.
Dál nedoporučuji návštěvníkům Hvaru konzumaci tamější vody. Mají ji málo, špatnou a sami raději pijí dobré vínko. Poslední den dovolené na Vrbosce nás ráno vyhnali z hotelu, lehli jsme na plažu a relaxovali. Bylo veselo, bumbalo se, zásoby bumbáníčka i desinfekce došly, nuž pil jsem i vodu. CHYBA. Blížil se čas odjezdu a ...V hotelu mě musela recepční dát klíče od jejich WC, protože jsem blokoval ten veřejný. Po 25 návštěvě oné místnustky jsem se už neudržel ani na nohách. Recepční se jen řehtali, že jejich voda je bakteriologicky pitná, jen má minerální složení způsobující mírnou projímavost! Cesta autobusem do Jelsy, lodí do Splitu a autobusem dom byla tím mým nejsilnějším zážitkem z Chorvatska.
Nebudu vás šetřit - ještě jeden zážitek, kdy jsem byl já naopak tím jediným nepostiženým. Byli jsme na Lastovu. Fisch piknik. Nádhera, príma moře, rybička, chleba i mošt, skvělý koupání. Na cestě zpátky kdy nám chybělo 10 km k dojezdu přišla náhlá bouře. Nic milého pro suchozemce, a když i posádka začla pobíhat rychlejc po palubě, bylo zle. Nakonec nás nahnali všechny do jediné velké kajuty, lidí plno, jen děcka se posadila na stoly, ostatní stáli. A pak to přišlo. Někdo začal blinkat. Kdo není podstatný, protože přišla řetězová reakce. Jediný já řádně naimpregnován pospávaje jsem to tehdy zvládl. Dvě hodiny se loď houpala z vlny na vlnu než se dostala do krytého přístavu. Tam se otevřely dveře a na břeh vyběhly ženské s dětmi, rovnou po schůdkách do moře, odvážnější chlapi skákali přímo z paluby. Nejenže byl každý zeblit od zad dolů, ale v té kajutě bylo na zemi po kotníky zvratků.
Po této chuťovce se chci ještě zastat hovězích řízků. Telecí je přeci také hovězí a málo co je tak dobré jako telecí řízek. V hotelu Odisej na Mljetu dělá kuchař smažený telecí řízek, zapékané těstoviny se sýrem a všechno přelije typickou středomořskou rajčatovou omáčkou. Po nedůvěřivém pohledu jsem se oblizoval až za ušima a dodnes s láskou vzpomínám.

....za hodně let prožitych na Rabu těch přiběhu je moc a moc a jak rad bych kdyby se někdy našel někdo kdo by četl tyto řadky a vzpomel si na leta "69- "88.
Za ty roky prokazatelně jsme odeslali 420 pozvani do YU na dev. přislib.
Co legrace se zažilo když přijeli na pozvani třeba 3 rodiny a mysleli si že je
ubytujem a budem živit protože dostali jen 150 dinárů.To byly zážitky...
Dnes se tomu člověk směje ale tenkrát... mamka chodila prodávat ručníky,lehátka...

Dobrý podvečer,
trávil jsem dovoloneou, s rodinou a s přáteli z práce, v Brele, protože na na jihu Libye v oblastí Fezán, kde žije početná berberská komunita hovořící arabsky, po dlouhé dobře pršelo, tak jsem si řekl, že Brela v Chorvatsku, kde jsem mimo jiné nebyl, bude nejvhodnější lokalita pro strávení příjemných chvil s rodinou (manželka Jarmila, dvě děti-kluk Pavlík a dcera Jiřinka) a s přáteli z práce, ovšemže některé už znám už od dětsví, když jsem se s některými seznámil na tanečních, s některými na brigádě, s některými v práci, s některými ve škole, s některými ve sprše, s některými ve skříni atd. Prvně musela žena Jarmila sbalit cestovní zavazadla, doporučuji tričko, spodky, ponožky, kalhoty (popř. kratase), boty, brýle (mohou být i sluneční), plavky ...) nějaké to jídlo, jelikož jsem slyšel od kolegy z práce, který byl se svou rodinou a se svými přáteli na Brele minulý rok, že tam je jídlo poněkud drahé, tak tedy moje žena Jarmila nabalila řízky (kuřecí, avšak mohou být i hovězí), okurky, špagety, landšmít, babička (moje matka Magda) přidala buchty moje tchýně ( Zdena), tedy matka od mé manželky Jarmily, nám přidala na cestu kysané zelí a mohlo se vyrazit. Doporučuji jet po dálnici, poněvadž jsme s podivem zjistili, že to bylo rychlejší než po státní silnici. Dorazili jsme všichni do Brely, tedy moje manželka Jarmila, kluk Pavlík, dcera Jiřinka a mí známí...co vám budu vykládat, však to znáte. Brelu Vám mohu jen a jen doporučit. S úctou Jiří Pavlata

Pan PAVLATA je velmi vtipný,že? Ehm ehm...

Pavlíku Pavlíku, Magda tě měla utopit v landšmítu. Nebo snad ses měl radši s přáteli udusit ve skříni !

...zase to hezky začíná- léto je na spadnutí
co nás zase čeká ??

Já bych to viděla sai takhle: čeká nás pěkná dovolená protože pojedeme do míst, které máme rádi s lidmi které máme rádi za přáteli které máme rádi a za novými které si oblíbíme. Jakmile se začnou sundavat kufry a cestovní kabely ze skříní je to už tady. U nás za 54

..a ja zase začatkem června- balím kufry a podle situace možná budu emigrovat-
eště že mam dvoji pas, tady to vypada na novyho Paroubščenka, školenyho v Bělorusku.

jo, taky bych emigroval, jenže dneska už by mě nikde nechtěli.

Emigrací se nic nevyřeší- pokud chcete korunky abyste je mohli vyměnit za kunky tak musíte máknout ať tam sedí Paroubek nebo modrej holoubek

Eviku, po jaký tekutině takhle krásně veršuješ? To je vlastně do jinýho vlákna, žejo. Ale máš recht, to každopádně!

No aby nezavedli, kdyby nedej pan bůh vyhráli, devizovej příslib a výjezdní doložku.

Byl to Merlot chudák už to má za sebou Přepadla mě náhlá můza k čemuž dochází maximálně jednou za deset let

Po návratu z bibinje mám hned dva. Ten první bych nazvala Vrchlabí a ten druhý asi nekonečný příběh.
Vrchlabí.
Přijeli jsme do Bibinje, po páté do stejného apartmánu. Když jsme vyložili auto a ubytovali jsme se, konečně jsme se vrhli do moře. Když jsme se do sytosti vykoupali, rozhlížím se po pláži a mám pocit, že vidím nějak moc povědomých obličejů. Začala jsem probírat sousedy, lidi co tam jezdí ve stejnou dobu a nebyli to oni. Pak se k manželovi vrhla nějaká kočka, a začalase sním bouřlivě zdravit. Prý bývalá kolegině z Vrchlabí. Od ní jsme se dověděli, že o tři ulice nad námi koupil dům shodou okolností jeden z našich odběratelů a provozuje tam penzion.
Večer sedíme s kámoškou u posledního večerního ferneta na pláži a přihnalse sám majitel. Prý nevěří vlastním uším, sedí na pláži a slyší mě. Tak se šel podívat, jestli ho nešálí smysly. Druhý den přijeladalší várka, zase plno povědomých obličejů. Ti tam byli s námi celý týden. Tak jsme si říkali, že kdybychom jeli do Vrchlabí na Kačák (to je místní koupaliště) byli bychom na tom stejně. Jen mě mrzelo, že nemám sebou Vrchlabí od Činaski, určitě bychom to pouštěli několikrát denně. Nakonec, v tom vedru by to bylo docelaosvěžující.

Nekonečný příběh,
Protože jsme letos prvně jeli velkým autem, kromě kamaráda našeho vnuka jsme sebou vzali i jeho tatínka. Navrhl nám, že sebou vezne Zodiak s desetikoňovým motorem. Byli jsme všichni pro, těšili jsme se, jak se konečně podíváme do míst, kam si s naším člunem a pidimotůrkem netroufnem. Když jsme nakládali v Praze, ještě jsem se ubezpečovala, jestli má od člunu papíry, všechno mi odkýval. Dorazili jsme v pátek, manžel se rozhodl, že v lučce v Zadaru v sobotu a v neděli nejsou (blbost, jsou tam denně, ale nikdo ho nepřesvědčil), tak že se pro prijavu pojede až v pondělí. V sobotu a v neděli znovu jsem se opatrně ptala, jestli by ten člun alespoň neměli nafouknout a vyzkoušet, než pojedou pro povolení. Prý ne, dokud nebude vyřízené povolení, člun na vodu nepůjde. V pondělí ráno vyrazili, a rychle přijeli zpátky. Vyhodili je, protože majitel člunu se jim na lučce snažil vysvětlit, že po Vltavě ten člun jezdí bez papírů a tak že žádné nemá. Nakonec se dohodli, ať tam člun přivezou a pak se uvidí. Tak že nafoukli člun, naložili motor do auta a jeli tam znovu. Nakonec po velkém dohadování zaplatili 35O kun a priavu dostali. Pustili člun na moře a s velkou slávou vyjeli. Motor sice ihned nastartoval, ale tím to končilo. Jet se mu nechtělo. Takže do večera se mu pokoušeli domluvit, bezvýsledně. Večer jim domácí doporučil opravnu, tak ho tam ráno odvezli. Večer pro nej jeli, zaplatili 3OO kun za opravu a opět chteli vyjet na moře. Zjistili, že do člunu teče. Hodně. Nebylo čím díru zalepit. Takže ráno, to už byla středa, vydal se majitel do mariny do Sukošanu pro záplaty a lepidlo. Vrátil se za tři hodiny, polomrtvej vedrem, a přinesl jednu malinkou tubičku lepidla s tím, že záplaty tam nikde neviděl. A přece se nebude ptát, jak by vypadal. Tak zase koumali, jak to zalepí. Nakonec jsme si vzpoměli, že v lékárničce je gumové škrtidlo, tak to zalepili tím. Pak zjistili, že je tam další díra, ale už neměli lepidlo. Tak jeli pro další, tentokrát už autem. Zalepili druhou díru, člun projeli, už do něj neteklo, motor fungoval, takže hurá !! Večer nás manžel vzal na projížďku podél pobřeží a druhý den že se pojedem podívat naproti na ostrovy. Vyjeli jsme, krásně to svištělo, pak najednou šplouchla vlna, člun byl plný vody, podlaha se uprostřed pod tou vahou zlomila a člun se začal zavírat. Tak jsme ho nějak vyvážili, pomalu jsme dojeli na břeh, když jsme vyskakovali z člunu, kámoška si zlomila malíček, já jsem zůstala viset za plavky, až se roztrhly a konečně jsem vypadla do vody taky. Vylili jsme vodu a pomaloučku jsme se těsně při břehu ploužili zpátky. Druhý den byly velké vlny, takže se jet nedalo a nás už by do toho člunu stejně nikdo nedostal. V pátek se zjistilo, že se záplaty odlepily a tím definitivně skončila naše odysea. Takže za 65O kun plus ty lepidla jsme se málem utopili, jeden zlomený malíček a jedny zničené plavky. Ale kromě těchto několika maličkostí to byla báječná dovolená

To Míša :
Tak koukám, že Murphyho zákony pěkně fungovaly. To je skoro stejně ulítlý jak Jirkova cesta Oltcitem.

Že jó, a když se to stalo Jirkovi s Oltcitem, byli jsme tam taky a bydleli jsme kousek od sebe. Vykládalo se to tam po všech kempech. Tak jen doufám, že JirkaK tam někde není a za bukem, nebo spíš za olivou se nám nechechtal.
No, doufám, že si tohle ujít nenechá. Naposled se tu ozval 4. června, ato je dost dlouho

Míšo, takovou historku bys mohla zpeněžit

Lenko, to si piš, že ji zpeněžím. Tech 650 kun musímnějak dostat zpátky

To určitě. Ale taková historka by stála za víc

naše dovolená, začala, celkem nevalně. Den před odjezdem jsem chtěla mít všechno tip-top a tak jsem ještě dopírala nějaké oblečení, mimo jiné mangelovy kalhoty. Když bylo dopráno, jdu prádlo pověsit a ejhle, něco měl v kapse, kde si jaktěživ nic nedával.I když všechny kapsy procházím, tak s touhle jsem nepočítala. Měl tam fungl nový pas pro který si byl den předtím na obci. Takže někdo pere prachy, jiný zase pasy. Po dvouhodinovém žehlení ho dal jakžtakž dopořadku, jenom ty vrchní desky teď jsou trošilinku zcvrklý. Odjížděli jsme ve čtvrtek s tím, že navštívíme tchýni, která taky ubytovává, ale u nás v čechách.Jelikož se jí rozbila pračka a koupila novou, tak aby se jí investice rychle vrátila obsadila celej barák turistama a my jsme museli spát na matracích v obyváku(jediný volný pokoj když nepočítám kuchyň) a na WC jsme museli chodit do vedlejší hospody abychom nerušili hosty. Pak už to šlo,za hranicemi na pumpě jsme se umyli, vyčistili zuby a jelo se do Rastoke. Přijeli jsme tam, vše krásné tak jsme se dali do pořádku, šli se projít a než jsme došli zpátky- bouřka jak prase. jsme zvyklí, že když Maříkovic někam vyjedou, tak jsou kroupy, povodně, bouchají sopky atd. Když už jsme leželi, vypli proud. \Domácí nám nese svíčku a ťuká. Já vstávám z postele, chci jí otevří a praštím se do pelesti od postele že myslím, že mám koleno pryč. Odnesla jsem to podlitinou. Druhé koleno jsem si narazila stejným způsobem už u moře takže teď chodím a kolena mám modré jak kdybych patřila k muslimům. Tak to je můj příběh, doufám že jsem Vás aspoń trochu pobavila

Jinak dovolená super, byli jsme snad všude kromě ostrovů. Bydleli jsme v Lokvě a co den, to jiný výlet. Nejlépe bylo v Imotski, kde máme přátele od loňska. To nás chytli kroupy a u jejich baráku jsme zastavili, schovali nám auto do garáže, po bouřce ukázali město a nasytili naše hladové krky. Letos jsme ji vezli knížku a pozvání do Čech, tedy spíš na Moravu. Další den Brela a šutříček. Další Mimice, drak a noční koupání. Daší klid na lůžku. Pak Omiš. Podgora. První pokusy chytit rybu. Večer v kempu. Zakončili jsme vše návštěvou sestry, která je teď v Bibinje, výletem do Zadaru kde jsme mimo jiné viděli a slyšeli mořské varhany. Akumulátory se jakž takž doplnili teď z nich budu zase čerpat celý rok. Ani nevíš Květuš a všichni ostatní co teprve pojedete, jak Vám budu závidět.

Míša napsal(a):
-------------------------------------------------------
> Nekonečný příběh,
> Protože jsme letos prvně jeli velkým autem, kromě
> kamaráda našeho vnuka jsme sebou vzali i jeho
> tatínka. Navrhl nám, že sebou vezne Zodiak s
> desetikoňovým motorem. Byli jsme všichni pro,
> těšili jsme se, jak se konečně podíváme do míst,
> kam si s naším člunem a pidimotůrkem netroufnem.
> Když jsme nakládali v Praze, ještě jsem se
> ubezpečovala, jestli má od člunu papíry, všechno
> mi odkýval. Dorazili jsme v pátek, manžel se
> rozhodl, že v lučce v Zadaru v sobotu a v neděli
> nejsou (blbost, jsou tam denně, ale nikdo ho
> nepřesvědčil), tak že se pro prijavu pojede až v
> pondělí. V sobotu a v neděli znovu jsem se opatrně
> ptala, jestli by ten člun alespoň neměli
> nafouknout a vyzkoušet, než pojedou pro povolení.
> Prý ne, dokud nebude vyřízené povolení, člun na
> vodu nepůjde. V pondělí ráno vyrazili, a rychle
> přijeli zpátky. Vyhodili je, protože majitel člunu
> se jim na lučce snažil vysvětlit, že po Vltavě ten
> člun jezdí bez papírů a tak že žádné nemá. Nakonec
> se dohodli, ať tam člun přivezou a pak se uvidí.
> Tak že nafoukli člun, naložili motor do auta a
> jeli tam znovu. Nakonec po velkém dohadování
> zaplatili 35O kun a priavu dostali. Pustili člun
> na moře a s velkou slávou vyjeli. Motor sice ihned
> nastartoval, ale tím to končilo. Jet se mu
> nechtělo. Takže do večera se mu pokoušeli
> domluvit, bezvýsledně. Večer jim domácí doporučil
> opravnu, tak ho tam ráno odvezli. Večer pro nej
> jeli, zaplatili 3OO kun za opravu a opět chteli
> vyjet na moře. Zjistili, že do člunu teče. Hodně.
> Nebylo čím díru zalepit. Takže ráno, to už byla
> středa, vydal se majitel do mariny do Sukošanu pro
> záplaty a lepidlo. Vrátil se za tři hodiny,
> polomrtvej vedrem, a přinesl jednu malinkou
> tubičku lepidla s tím, že záplaty tam nikde
> neviděl. A přece se nebude ptát, jak by vypadal.
> Tak zase koumali, jak to zalepí. Nakonec jsme si
> vzpoměli, že v lékárničce je gumové škrtidlo, tak
> to zalepili tím. Pak zjistili, že je tam další
> díra, ale už neměli lepidlo. Tak jeli pro další,
> tentokrát už autem. Zalepili druhou díru, člun
> projeli, už do něj neteklo, motor fungoval, takže
> hurá !! Večer nás manžel vzal na projížďku podél
> pobřeží a druhý den že se pojedem podívat naproti
> na ostrovy. Vyjeli jsme, krásně to svištělo, pak
> najednou šplouchla vlna, člun byl plný vody,
> podlaha se uprostřed pod tou vahou zlomila a člun
> se začal zavírat. Tak jsme ho nějak vyvážili,
> pomalu jsme dojeli na břeh, když jsme vyskakovali
> z člunu, kámoška si zlomila malíček, já jsem
> zůstala viset za plavky, až se roztrhly a konečně
> jsem vypadla do vody taky. Vylili jsme vodu a
> pomaloučku jsme se těsně při břehu ploužili
> zpátky. Druhý den byly velké vlny, takže se jet
> nedalo a nás už by do toho člunu stejně nikdo
> nedostal. V pátek se zjistilo, že se záplaty
> odlepily a tím definitivně skončila naše odysea.
> Takže za 65O kun plus ty lepidla jsme se málem
> utopili, jeden zlomený malíček a jedny zničené
> plavky. Ale kromě těchto několika maličkostí to
> byla báječná dovolená

A abyste si nemysleli, že letos to bylo jinak, tak ne. Pokračovalo to. Majiteli tohoto super člunu se tam tak zalíbilo, že letos zbankal další lidi a jelo nás i s dětmi celkem 19 Protože jsme se k našim domácím všichni nevešli, požádali jsme je o zprostředkování ubytování v blízkém sousedství. Shodou okolností jejich příbuzní nám nabídli petilůžkový apartmán hned vedle, takže jsme byli spokojeni. Jen jaksi zapomněli napsat, že sice mají dvě ložnice, ale ta jedna je průchozí. Takže první zádrhel hned při příjezdu - měli tam bydlet dvoje manželé, jedni s děckem a to se jim nelíbilo. Takjsme to vyřešili tak, že tam šli bydlet čtyřisvobodní kluci a ti manželé šli k nám do apartmánu, který měl také dvě ložnice, ale oddělené. Druhý den nás kluci pozvali na kafe apaní domácí nás vyhodila, že tam nebydlíme, tak že tam nemáme co dělat. Večer jsme šli komplet do hospody, my jsme se s dětmi vrátili dřív a kluci tam zůstali. Ve tři v noci u nás klepe náš domácí, že mu volal bratr, jestli neví, kde má hosty. Kluci přitáhli někdy ve čtyři, a ráno je paní domácí vyhodila. Zamkla bránu a chtela po nich zaplatit 120 eur zadvě noci. Odmítala uznat zaplacenou zálohu 100 eur, protože podle ní to platili ti manželé, co tam nebydlí a to propadá. Jeden z těch hochů má asi 12O kilo, tak trošku pana domácího pohladil po krčku, vrazil mu do ruky 20 eur, a pan domácí nakonec otevřel a klucu odjeli. Našli si jiné ubytování a už to bylo v pohodě. Akorát našim domácím to bylo strašně trapné, pořád chodili a omlouvali se.
To už byla neděle. Ten vltavský člun přivezli sebou i s těmi dírami od loňska., Zalepili ho, slavnostně vyjeli a do člunu opět teklo. Tak že zakoupili záplaty a lepidlo, znovu zalepili a člun konečně jezdil. V pondělí jsme jeli do Zadaru na trh a našemu známému do fungl nové dacie Logan nacouval místní domorodec s traktorem bez papírů a ještě notně opilý. Sice si ho policajti odvezli, ale nálada pod psa. Odpoledne manžel vytáhl z auta náš titanik s pidimotůrkem, na druhé zatáhnutí mu motor zabral, neteklo do něj, tak se začal předvádět. A předváděl se tak dokonale, že se mu povedlo udělat eskymáka, ale jen tu první půlku. Sedíme nabřehu a najednou někdo křičí - děda se vám topí - koukám, člun dnem vzhůru a dědek nikde. A já bába bláznivá, místo abych vzala kameru a točila to, hupla jsemdo vody a plavala zachraňovat člun. Jenže ti mladí kluci byli rychlejší anež jsem tam doplavala, zachránili člun i dědka. Omylem. Dědek se vzpamatoval, motor za dva dny vyschnul a jezdil dál. Jenže už s dědkem nikdo nechtěl jet, tak jel sám. Jednou. Zatím co chlapci se s tím vltavským Zodiakem vydali do Sukošanu na pivo, notně se dědkovi pošklebujíc, přišla vlna, vyhodilo je to prý 3 metry do výšky a Myšák, ten 12Oti kilový, když dopadl zpátky na příď, tak se pod ním utrhl celý předek člunu. A to už zalepit nešlo. Ale kromě těchto pár maličkostí to opět byla báječná dovolená a hlavně oproti loňsku mě to vůbec nic nestálo . Domů jsme dojeli v pohodě, i naši známí s tím nabouraným autem a už se těšíme na příští rok. Máme to asi za 340 !

Kdy že to Míšo jedeš ? A kam ? Já že bych jel taky. To je alespoň dovolená na které se něco děje. Né se furt jen válet na pláži.

a kde je letos Pavlík Pavlata ?

Jo,ten už s námi nemluví,protože jsme na něho byli ošklivý.