A zapoměli jste napsat, že musí štěkat rusky!

ahoj tak to bych našemu Endíkovi neudělal rozálené kameny na pláži mu vadí tak pozoruje co tam Ti lidé dělají




a když to na něj příde tak je mu moře ukradené

Pokud se neumoudří s cenami, nepojedu už nikdy do Solarisu u Šibeniku. Ceny mají natažené na doraz, a já bohužel, ještě stále musím počítat kolik si můžu dovolit na dovolené utratit. Místo je to sice hezké, ale kromě kempu mají zřejmě kvůli cenám slabou obsazenost jak hotelů, tak bungalovů. Plně obsazené byly jen levné chatky Tereza, což je relativně dobré ubytování nahrazující karavan či stan.

... Drahoši ... není co dodat

sakra, kdo je zase v tom zdejšim chatu Drahoš?...

....že by nějaký chatař... ?

to mack:
sy99, L.K., hanah, Mia, nomira, postak, Drahoslav, Zahajskej, Jaruš, Standa*, Pašák, Bessy, mack (ty), Luis, Baxoid (já)

Ty se ptáš, tak to nebudeš, já ti teď odpovídám, tak to také nebudu, což můžeme dva odškrtnout, tak tedy má dedukce:
Na Drahoše vypadá: Jaruš, né, počkej, postak, promiň, ještě poslední trefu - už vím, bude to Drahoslav, ano Drahoslav.

eeeee - toto sem už nepatří, spíše do humoru, ale to je fůůůk.

___________________________
Baxoid
... vím, že nic nevím ... Platón o Sokratovi

Tak to vím zcela přesně, je to sjezdař chatař.

sem si tu tak pročet tohle fórum a docela by mě zajímalo proč dost lidí jako mínus uvádí u chorvatska dlouhou cestu autem a kolony? že jinam to bylo letadlem za pár hodin,ono se snad do chorvatska nelítá? to mi přijde trošku mimo tohle srovnávat,by mě zajímalo pak třeba srovnání takovej tunis či egypt autem jinak nic proti těmto destinacím nemám jen srovnávat srovnatelné..a že někdo tráví x hodin v kolonách není vina chorvatska ale jeho špatnýho plánování,v chorvatsku sem byl 13x a nikdy sem v kolonách nejel,vždy zdržení max do 10ti minut na hranicích

Letecky do HR není o moc rychlejší. Na letišti je třeba být 2 hodiny před odletem, samotné napakování do letadla, let a vypakování z letadla 2 hodiny, čekání na kufry, nahoufování k autobusu minimálně další hodina a je z toho pět hodin. Připočítat cestu na letiště a z letiště do destinace. Váhové omezení zavazadel, takže hafo paštik zůstane doma Kdosi kdysi tady psal, že vezl rodiče do Splitu na letiště, vrátil se do apartmánu pro zbytek rodiny a domů dojel stejně nebo dokonce dříve než oni letadlem.

K plusům cestování autem bych ještě dodal mobilitu. My jsme letos na dovolené po Chorvatsku nacestovali 600 km. A to nepočítám zastávku na Plitvických jezerech cestou zpět.

Ahojte. Je to případ od případu...pokud si chcete jen tak "odskočit", a bydlíte ve městě nebo poblíž - odkud jsou lety, tak je to pohoda. Například v roce 2009 - [forum.ihvar.cz] - část rodiny na Hvar přiletěla. Při odjezdu jsme je zavezli na katamarán z Hvaru v 8,30 hod., ve Splitu si dali ještě v klidu oběd, a kolem 13,30 už byli doma. My jsme vyjeli v 10,00 - trajekt v Stari Gradu byl přeplněn, tak jsme jeli do Sučuraje, a v 13,30 hod. jsme teprve stáli dlouhou frontu na trajet do Drveniku. A tak bych řekla - letět - někdy ano - někdy ne....

PS. Je mi už smutno po ID a po Jitušce, příští rok bych tam mimo sezónu ráda zajela. Už se těším. Zdraví R.

to je zvláštní že do egypta to je rychlejší než do chorvatska? tomu se mi nechce věřit,jen někdo asi počítal pouze dobu letu,já vím že sou tyhle nevýhody cestování letadlem,člověk se na letiště musí dopravit, odbavit a pak transfer na místo,ale to je u všech destinací stejné,nehledě na neustálé přesouvání zavazadel,ale když někoho cesta autem unavuje tak samozřejmě může leťeť, myslím že by to pak vyšlo cca na stejno kam letí,naopak v tom chorvatsku by měl být i o něco dřív i když to je asi zanedbatelné,jen mi to přislo při porovnávání destinací hodnotit dopravu,to s destinací nemá mnoho společnýho,dopravu si volí člověk podle svého uvážení a možností

Rero,
Jitušku z ID můžeš potkat v sobotu v DD.

Kam už nikdy? Rozhodně už ne tam, kde jsou Poláci!...tak s tímhle předsevzetím jsem letos v únoru začal plánovat dovolenou v Chorvatsku. Žádná moje dovolená kdekoli, se neobešla bez přítomnosti těchto - uřvaných a všude dělajících problémů - pitomců. A to jsem netrávil dovolenou na Makarské. Jsem nesnášenlivý nacionalista? Neumím říct. Žiju právě při hranicích s Polskem a mám tyto zkušenosti pod kůží už léta a také mám za sebou s nimi i konflikt právě v Chorvatsku, který skončil násilím. Nejezdím k nim, nikdy jsem u nich nic nekupoval a vyhýbám se jim jak jen můžu. Považuji je za národ, který postrádá základní kulturní, společenské a hygienické návyky. Jenže kde najít místo kam tahle chamraď nejezdí? Nápad...polské fórum o Chorvatsku! Narazil jsem tam na vlákno " Czarna lista apartamentów". Po jeho pročtení jsem měl jasno: z 99% mají výhrady proto, že jsou napomínáni jak domácím i sousedy, právě pro kravál a bezohledné chování k okolí, které obtěžují. Jsou pro Chorvaty - jak píšou - polskie świnie. Ten samý názor jsem zaznamenal i na jiném kontinentě...tam o nich říkají - přeloženo: "polské ožralé svině". No, říkám si, nic nového. Ale padlo tam několikrát místo, které oni sami nedoporučují z důvodu, že tam není nic zajímavého. Měsíc jsem dohledával info, fotky, nabídky ubytování, zvažoval pro a proti a v červnu hurá na cestu. Odjeli jsme s přítelkyní v neděli 25.června v 8h. večer a strávili tam krásných 20 dní v klidu, o kterém jsem ani netušil že tam bude. Ona ta cesta ze začátku vypadala že si užijeme, protože po nájezdu na dálnici v Ostravě začalo to, co mě ani zdaleka nenapadlo. Právě z Polska večer začaly proudit auta s polskými gastarbajtry do Vídně. Jejich morálka na silnicích je příšerná, čili maximálně zvýšená pozornost na cestě byla na místě. K vidění je pohazování prázdných lahví od piva z vozu, všelijakých odpadků, nedopalků a pod. Znám to a podle informací se tak prý chovají i na domácí půdě. Za Vídní už jen v pohodě a bez zvláštních událostí a to až na místo určení. Ta vesnička jako taková nebyla opravdu nijak zvláštní, snad jen klidem a tranzitním provozem. V minulosti jsem právě přes ni několikrát projížděl, ale jen v noci a ničím mě neupoutala. Vím jen, že byla osvětlená a prázdná. Ten tranzitní provoz mi dělal starosti, ale ve skutečnosti jsem o něm po celou dobu pobytu nevěděl. Složení obce: velké procento Čechů, něco málo Bosňáků, sem tam Slovinec a zbytek Chorvati, něco místní, něco turisté. Ani jeden Polák!!! V apartmánech kde jsem byl, byli právě Češi ale ti se v pátek vypařili a my byli týden na celém placu sami. Potom dojeli zase Češi, dvě rodiny z Brna, a za týden byli pryč. Přišla sobota a vidím domácího jak přijíždí v nezvyklou hodinu...to může být jedině doprovod hostů na místo. Přivedl Poláky...lidi, mě omejvali, říkám si, tohle jsi zase prokaučoval! No, byla to jedna rodina, táta, máma a dva milí harantíci, říkám si to nemusí být na závadu, jedna rodina bude v pohodě ale dvě, to je jako deset, je to fuk. Pozdravím domácího, on mě achój, já na to či má hosty a pozdravím i je a představuju se - předsudky skrývám. Oni: Jacek, Jadwiga, děti Jacek 6 a Ania 8, úsměv, how are you? Milo mi. Jak tu jest? Bardzo fajnie. Neděle dopoledne, u moře na molu, přijde celá rodina, dzień dobry - dzień dobry, morze fajnie? Tak, fajnie. Harantíci bezprostřední, hned kamarádi, přítelkyně ukazuje škeble a ulity které vylovila, ukazuje jim jak na to. Sympatie na obou stranách. Já se klidím k apartmánu, ne kvůli nim, neopaluju se, nejsem ležící typ, sice líný, ale neležím a u vody už vůbec ne. Sedím za apartmánem na terase ve stínu, čtu už nevím kolikátou knihu, přijde Jacek, mogę usiąść? Tak, proszę...dáváme se do řeči, jen tak o ničem, každou půlhodinu jdeme do vody, říká že sem jel proto, že tu nejezdí Poláci!!! Zase mě omejvali, nevěřím vlastním uším. Stydí se za ně a vyhledává místa kde nejsou. Istnieje bardzo niewiele. Večer, dáváme si pivko, ženský dávají něco na zub, a učím Jacka zpívat polsky...MIELIŚMY BALTIK, MIELIŚMY MORZE, TERAZ KUMPIEME DUPE V LAVORZE...Jacka bolí břicho ze smíchu. Den za dnem plyne, přes den se moc nevidíme, v podvečer se scházíme, chodíme do centaru, na kafe, zmrzlinu...sledujeme místní folklór, místní drby, posloucháme starousedlíky, moc jim nerozumíme ale něco málo pochytíme, JEBEM TI BOGA, JEBEM TI MAŤ, DUBROVNIK NEMA DALMACIJA, REPUBLIKA DUBROVNIK, PELJEŠKA NAŠA atd...dovolená končí a loučíme se, harantíci smutní, Jacek...příští rok zase někde...kde nejsou Poláci. Na pewno!...Takže...Kam už nikdy NEPOJEDU a proč? Je to jasné...
Slušným Polákům vzkaz: ukažte těm neslušným že to jde i jinak...
Jsem se zase rozkecal...

.... Buff .... na začátku mi z " termínů " trnulo v zádech .... ale pak ...
perfektní čtení, máš spisovatelského ducha ...

Chování na silnici mohu jen potvrdit. Velmi, velmi často , téměř každý týden brázdím o víkendech trať Brno - Mikulov, za svými výpravami za rybkama, a to, jak všichni dobře ví, je jedna z hlavních tepen směřujících do Chorvatska. Poláci jsou opravdu hovada a největší obavy mám z těch co se vracejí domů, je na nich vidět již únava a tak se raději klidím jak je to možné z cesty.

Ahoj,
1. souhlas se silnicí. Rychlost mně obecně na polácích nevadí (teď beru zrovna tento národ ), ale s čím mám zcela zásadní problém je předjíždění...nevidím...plná lajna...do kopce za horizont...to je OPRAVDU ve velkém jen jejich výsada.( procentuálně - nechci polemizovat)
2. letos jsme se na pláži potkávali pravidelně s Wroclaváky a prima.Ubytován jsem s nimy nikdy nebyl ani v okolí.Vím že na Borak nepojedu....slyšel jsem strašný storky...V Potočine prima :-)
3. byl jsem v PL na ME ve fotbalu a musím říct, že tak přátelské přijetí a zcela pohodové chování jsem nečekal a to jsme se pohybovali mezi fanoušky Pl napříč hospoda- ulice- vlak- bus - stadion.....a tak dokola.

Také jsme se v Žuljaně seznámili s Malgosią a Zbyszkem z Krakova, jejich dcerou a její spolužačkou, a domácí je tam rádi viděli. Od té doby jsme v kontaktu, navštívili jsme je v Krakově a pozvali je k nám. Pravda, je to rodina lidí širokého rozhledu, lidí, kteří procestovali kus světa, asi v tom bude ten rozdíl. A také je pravda, že to byla jediná polská rodina, s níž jsme v apartmánech sousedili po tři roky. Poslední tři roky se v Žuljaně s nimi setkává jen kamarád, který zatím kvůli dětem jezdí o prázdninách, zatím, co my až koncem září, jen letos vyrážíme už tuto neděli. V lepším případě se s nimi potkáme na rakouské dálnici (ovšem každý na jiné straně středových svodidel), jinak už tou dobou budou za Cieszynem či dokonce doma. Tak si zase budeme jen skajpovat.
Tím jsem chtěl podotknout, že Poláků bylo nejen "u našich", ale v celé Žuljaně, vždycky málo. A co vím, tak to jsou ti, kteří už tam jezdí roky ke svým, stále stejným, domácím.
A to jsem ještě vynechal, že vedle nás na druhou stranu v jednom z těch roků také bydlel Němec s Lotyškou, hned za nimi pár ze Sarajeva a pod námi slovenská dvojice. Pravda, nás tam přijelo tehdy najdenou i s dětmi jedenáct a pak tam byly ještě dvě rodiny z Rokycan a dvojice ze Zábřehu, takže Češi a Moravani jsme hráli poněkud přesilovku, nicméně do dvou tří dnů jsme byli všichni jedna partija a bylo nám spolu fajn.
Možná, že někteří domácí si mohou pořád ještě vybírat a někdy prostě v daném termínu volný apartman ani sobe nemají nebo mají, ale jen pro staré známé...
Jak ale někde vznikl nadbytek volných ubytovacích kapacit, dá se čekat na jedné straně pozitivní zlepšování prostředí a služeb, na druhou stranu soused odkudkoli ulovený na ulici... ale to už zabíhám do oblasti, která se k tomuto vláknu zase příliš těsně neváže. Pardon.

Zajímavé čtení,mohu vám potvrdit to co tu píší všichni.Ohledně Poláků máme naprosto stejné zkušennosti,nebudu to dál pitvat,četli byste stejný příběh.Je to tedy v lidech samotných,tak jak jsou vychovaní a jak se na své dovolené chovají.Letos mám pozitivní zkušennost s jednou rodinkou ze Záhřebu.Zase se potvrdilo,že pokud se člověk chová slušně může očekávat od inteligentních lidí také slušné a milé chování.Přestože neumíme ani zbla Maďarsky,našli jsme si přátele,když pak jeli domů docela nám bylo smutno.Je to tedy vždy o lidech samotných,ne o předsudcích.Ještě dopilovat angličtinu abychom se tolik nesmáli svým přebreptům,jak lehké je pak splést slovo "klíč" a "sýr".

Lignano 9/03,
Turanj 9/05,
Trpanj 8/08, 7/09, 7/10, 6/11, 6/12, 6/14, 6/15, 6/16, 9/16, 6/17
Radomír

My sme boli tento rok v Slatine a poliakov tam bolo dost. Ale nastastie som nezaznamenal nejake potiaze s nimi.
Dokonca sa pod nami v apartmane prestriedali 2 polske rodiny a vcelku v pohode.
Horsie to bolo s partickou mladych nemcov co boli o dom nizsie, ti hulakali aj do 01:00 hod. ako keby tam boli sami v celej oblasti.

Väčšinou stačí upozornenie a keď to neberú vážne, tak treba pohroziť políciou. Takéto problémy by mal riešiť domácí a väčšinou aj rieší. Mali sme niekoľko problémov a vždy stačilo dotyčných upozorniť, že sme neprišli na dovolenku, aby sme počúvali ich rev. Snažíme si ale vyberať kľudnejšie destinácie, ktoré nie sú atraktívne pre ľudí čo chcú "žiť" na dovolenke.

No tak teda aj ja prispejem svojimi skusenostami s nielen poliakmi. urcite suhlasim s Buffom o sa tyka ciest. Poliaci jazdia ako prasata, proste tragedia. Tento rok sme boli v Brele a tam boli hlavne cesi, poliaci, nemci a pomenej slovakov a potom ten zbytok. zazili sme tam par polskych rodin, co mi naozaj uz liezli na nervy, ale nic vazne. Akurat, ze mi vadilo ze si tam take 2-3 rodinky nechali celu noc rozlozene veci na najlepsich miestach, aby im to nikto neobsadil. 2 krat som to riesil tak, ze som im vecer, ked sme isli okolo, hodil ich veci niekde nabok, lebo toto vyslovene neznasam. Potom som to uz neriesil. Ale co ma najviac prekvapilo tak boli cesi. Nemam proti nim absolutne nic, vsak hned vedla nas byvala jedna rodinka a dobre sme pokecali, aj nieco vypili a tak...uplne v pohode. Ale to co tam predvadzali niektori, tak to bolo naozaj moc. Plaz im "patrila", kricali jeden cez druheho a samozrejme si nechavali svoje veci cez noc na plazi, aby im nahodou niekto neobsadil miesto. Dokonca vedla nas na plazi bola pocetnejsia rodina, ktora zrejme nemala dostatok karimatiek, alebo podobneho plazoveho vybavenia, tak si tam na noc rozkladali postelne pradlo !! Samozrejme sa takito ludia najdu aj medzi slovakmi, ale toto mi o nich trochu pokazilo dojem.

bender111 napsal(a):
-------------------------------------------------------
> Akurat, ze mi vadilo ze si tam take 2-3 rodinky nechali celu noc rozlozene veci na najlepsich miestach, aby im to nikto neobsadil. 2 krat som to riesil tak, ze som im vecer, ked sme isli okolo, hodil ich veci niekde nabok, lebo toto vyslovene neznasam.

bender111 správně si udělal a plný souhlas, jen tak dál.
Sám občas taky "uklidím" pláž a je pokoj. Pokud jsou některým lidem normy slušného jednání cizí a ani jim nic neříká cedule se zákazem zanechávání věcí na pláži, musí se jednat. Není to lehké. Holt, co se dá dělat. Jejich myšlení je takové, že mají dojem, že si k zaplacenému ubytování pronajali po dobu svého pobytu i místo na pláži a rezervují si ho položenou karimatkou a někdy si ho i brání, což je skutečně nepochopitelné. Asi si připadají jak na Klondiku, kde si každý mohl přivlastnit volný pozemek v podobě tzv. claimu, a to snad v Chorvatsku neplatí, že.

Těmto lidem (o kterých píše Petr) bych přál, aby někam přijeli a všechna místa na plážích byla již obdobně obsazena od začátku sezony domácími nebo záhřebskými lufťáky.

Chorvátsko možno naposledy (prevzaté)

Milujem Chorvátsko, jeho "mnohoodtieňové" modré more, veget pod gýčovo modrou oblohou s výhľadom na Velebit, či na červené škridle upevnené na betónových strechách, takmer kdekoľvek sa nachádzate. X rokov som bola jeho fanúšikom. Ale toho roku som asi vytriezvela.

Malé červené auto stálo na hraničnom prechode Goričan. Pootvárané od kapoty po príklopku na palivovej nádrži. Slováci. Vzali ich "na paškál" a plnoštíhly chorvátsky colník s výrazom prísneho výpravcu vlaku, vyťahoval z cestovej tašky položenej na stole, kusy oblečenia. Na zemi balenie minerálky, chladničková taška, botasky, šlapky, vankúšiky, šiltovka...No des. Nie ľudia z onoho auta, ale ja som sa cítila ponižujúco, keď colník vyťahoval obsah tašky tak efektne, že sme ho nechtiac videli i my ostatní. A dúfali sme, že sa nám nestane to isté. Nevýrazný plagát na hraniciach mal byť asi varovným signálom, že žiadne jedlo živočíšneho pôvodu sa do krajiny nesmie prevážať. Priznávam, vždy nosím sebou v chladničkovej taške konkrétne viedenské párky, parenice a nejaký vákuovo balený salám pre našu ratolesť - aj keď máme stravu zaplatenú alebo sa stravujeme individuálne. Ale či niečo také hľadal onen colník možno medzi spodným prádlom tamtých nešťastníkov, netuším.

To, že na cestarinách nám nedali doklad o zaplatení a získať nejaký bol v tú chvíľu problém rovnajúci sa hodine zdržania celého radu ďalších aut, sme brali s nadhľadom. Nepotrebovali sme bločik na preplatenie, iba pre vlastnú sumarizáciu nákladov na záver. Po tom, čo som si vymenila s priateľmi túto skúsenosť, zistila som, že iní nielenže nedostali na cestarine (diaľnici) potvrdenie o zaplatení, ale keď zaplatili eurami, vydali im v chorvátskych kunách. A po prepočte neskôr zistili, že približne o 5 eur menej...

Nevadí. Došli sme do cieľa. Spokojní. Miesto sme poznali zvlani. Ibaže ma začal pobolievať zub. Takisto nevadí, to prejde, asi nejaký začínajúci kaz a sladkosť dokopy. Umyjem, vykloktám, bude dobre. Šli sme teda na prechádzku k moru, do našej obľúbenej reštaurácie. Zvítať sa s Chorvátskom. Vyššie ceny oproti vlaňajšku som prestala vnímať po tom, čo ma zub bolel čoraz intenzívnejšie. Bola nedeľa...Z kúpania nebolo nič. Ani sme sa nestihli poriadne "rozkukať", už sme sadali do auta opäť a hľadali zubnú pohotovosť. Ambulancie sme našli, ale zatvorené - žiaden oznam, či má niekto niekde službu. Zavolala som na 112 a tam mi milý a ochotný Chorvát (chválim jeho angličtinu), odporučil zakúpiť si v lekárni alebo v drogérii tabletky od bolesti a vydržať do pondelka. Ďakujem pekne. Mám vlastné od bolesti.

Krížová cesta, nie dovolenka. Pomyslela som si večer, keď mi napuchlo celé líce, oko, začalo ma bolieť ucho...Poradili sme si a na druhý deň, po prebdenej boľavej noci, našli sme zubárku. Ochotnú blondínku Ninu. Dala som jej do ruky moju kartičku z poisťovne, kde som sa pred dovolenkou individuálne poistila. "A čo ja s tým?" - opýtala sa lekárka. Pochopila som a skonštatovala: "No, že aby ste si mohli napísať moje meno". Poslala ma na RTG, po ktorom skonštatovala, že mám zápal zubného nervu a treba ho vytiahnuť...Ten nerv. Vytiahla, hoci anestéza bola ako čajový odvar. "Myslel som, že ti hlavu trhajú, dvaja ľudia po tom kriku odišli z čakárne" - zhrnul môj muž po tom, čo ma s dcérkou doprevádzal na všetkých záchranných zastaveniach. Tri dni cestovania kvôli zubom z nášho letoviska, röntgen, ošetrenie, lieky, spreje, tabletky, parkovné a ďalšie s tým súvisiace náklady, ktoré sa pridružili, navýšili našu dovolenku o takých dvesto eur. Štastím v nešťastí bolo, že kámoška zdravoťáčka, ktorá bola s nami, mala antibiotiká (rezerva), ktoré mi dala. Mali byť aj - neuveriteľné - na zuby. Vyššia moc zaúradovala a tak som prežila zvyšné dni a absolvovala aj Medžugorie. Po návrate z "Medžu" sa však situácia zmenila a ukončila som nechtiac dovolenku celej mojej rodine. Vrátili sme sa prečasne domov, kde zubár skonštatoval zápal kosti, vytiahol mi v dvojitej anestéze dve stoličky, zašil čo tam ostalo a po všetkých výdavkoch v Chorvátsku ma pripravil na to, že bude potrebný nie mostík, ale riadny most...Zubárka Nina, hoci sa netrafila do mojej diagnózy, snažila sa. To sa však nedalo povedať o ostatných Chorvátoch. V tú nedeľu sme prejazdili kilometre a zastavili desiatky ľudí s otázkou, či nevedia poradiť zubára, ktorý má ambulanciu v dome a ktorý by ma možno ošetril. Nikto nevedel, nepoznal. Ani v nemocnici, ani na polícii. Ako poznám našinca, boli by sme ochotní podobného nešťastníka k zubárovi aj osobne odviezť - teda ja určite. Nekompletne vypísané príjmové doklady, ktoré som dostala až po mojom požiadaní a úhrade vypýtanej sumy u zubárky, som si doniesla ako také zdrapy papiera a čakám, akým okom sa na nich pozrú v poisťovni. To, že zubná pohotovosť cez víkend nikde v Chorvátsku nefunguje, bola pre nás novinka, na ktorú už teraz všetkých upozorňujem.

Boli sme sklamaní. Napriek tomu, že tam turisti nechávajú každoročne kopy peňazí, Chorváti akoby na nich už kašlali. Asi nás dovolenkárov je toľko, že keď sa niektorí rozhodnú viac neprísť, nevadí. Prídu iní. Rastúce ceny v obchodoch a reštauráciách, nie lacné parkovacie služby, vyššie poplatky za diaľnice. Lekársku ambulanciu s čakárňou veľkou ako naša bytovková kúpeľňa som videla, len keď som sa bola opýtať na zubnú pohotovosť - v plnom, nemenovanom turistickom meste. Vo veľkých nemocniciach cez víkend radšej nič nechcite a ako turista ani v pracovný deň nečakajte, že s Vami bude mať niekto súcit. A to mám spred rokov skúsenosť navyše, keď našej vtedy 1,5 ročnej dcére lekári v Ploče "neuhádli", že dostala salmonelózu a takmer nám zomrela po ceste. Dostala sa z toho, zabudli sme za tie roky...

Vrátila som sa predčasne. Z plánovaných dvoch týždňoch v Chorvátsku bolo šesť dní, z toho tri strávené blúdením a hľadaním stomatologickej pomoci, jeden v Medžugorí, kde sa Gospa asi zľutovala a dovolila mojim najbližším ešte dva dni pri mori, kým moje zuby nezavelili na odchod. Mali sme po dovolenke. Cítila som sa oklamaná - službami, ktoré som toho roku vnímala o čosi intenzívnejšie.

Vždy po návrate z Chorvátska sme sa tešili na ďalší rok a šetrili peniaze, aby sme si mohli odkrojiť z toho priemerného luxusu Slovákov, ktorý si v Chorvátsku radi užívajú. Toho roku Chorvátsko už ani nespomí@#$%&.

Surfujem po nete a už viem, že ak Boh dá, budúci rok to vymyslíme inak a pravdepodobne pôjdeme inde. Je toľko lákavých ponúk a destinácií pri mori, neraz i cenovo výhodnejších, ako bolo naše milované Chorvátsko. Taliansko, Turecko, Bulharsko, Grécko... Nie sú to síce moje srdcovky, ale viem, že nešetríme celý rok na dovolenku v krajine, kde si ma ako návštevníka už asi nevážia.

Možno sa mýlim, ale tak som to cítim.
Adriana Saturyová, streda 5. septembra 2012 08:48

Pláč naivky, nic víc.

Jsem zvědavý, až dojde i na tebe.Jak budeš "plakat" ty. Ale ty jseš určitě tvrďák.
Známemu se udělalo v Chorvatsku asi před šesti lety nevolno. Jeli do nemocnice. V čekárně ho nechali bez "ošetření" čekat hodiny. Pak zjistili, že má mrtvici. Toho bych se nechtěl dožít, aby mě něco podobného potkalo. A že člověk nikdy neví....
A on už do Chorvatska opravdu nikdy nepojede.

A byl jsi i v jiné zemi? A zkusil si jejich místní zravotnictví? Bulharsko, Řecko, Itálie, Turecko také není výhra. Tam se můžeš průkazkou od připojištění ohánět také jak chceš. Zde je pojištění našincem značně nepochopeno. U každé pojišťovny je uvedeno, že v případě řešení podobné situace je třeba pojišťovnu napřed kontaktovat a ona bude řešit. Přímé ohrožení života je jiná situace, i v tomto případě je třeba pojišťovnu co nejdříve kontaktovat. Doktora nezajímají nějaké mezivládní dohody o poskytnutí bezplatné zdravotní péče. Standartní stomatologické úkony si hradí většinou pacient sám hotově, bez úhrady pojišťovnou. Záleží podle druhu cestovního pojištění. Taktéž ti pojišťovna doporučí návštěvu velkého zdravotnického zařízení. Jen je třeba si přečíst podmínky.
V Řecku jsme honili doktora po všech čertech i s delegátkou. Nakonec situaci vyřešil jiný doktor na dovolené, který měl patřičný lék pro strýčka příhodu sebou. U místního felčara za 30 éček doporučen studený obklad.
Nemusím ani chodit daleko, mě stanovila lékařka u nás v ČR na pohotovosti okresního města diagnózu mezi dveřma, nikoliv ordinace, ale budovy!!! Nejbližší lékárna v neděli otevřená byla o téměř 40km dál, v jiném městě. A teď si to přeber.

... člověk si nevybere ... tam, tady ...
kamarád, přes 40 roků, do té doby naprosto zdravý ... měl měsíc bolesti hlavy ... a protože byl velký nimrod, tak ho obvodní lékař vyšetřoval s podezřením na Boreliózu ...
výsledky na toto vyšetření ale trvají nějakou dobu a co čert nechtěl ... byla neděle v 09,00 a on upadl ráno v koupelně ...
máma slyšela, jak strhl sklenici, která se rozbila ... tak přiběhla ...
... on byl v bezvědomí ... ona znalá první pomoci snažila se jej přivést k vědomí a telefonovala na 112 ...
než za 20 minut přijeli, podařilo se, že ho k vědomí přivedla, ale jen sténal, že ho bolí hlava ... rychlá jej naložila a jeli do Blanska, kde je jen lůžková neurologie bez možnosti složitějších procedůr ... prý na pozorování ... v 16,00 jí volali, že se stav zhoršil a že ho budou muset převézt na neurochirurgii do Brna do FN v Bohunicích ... odsud matce ve 22,00 volali, že pan profesor není přítomen, ale že by kamaráda mohli v pondělí operovat
... v pondělí v 11,00 z Bohunic volali, že už se operovat nebude, že potřebují jen svolení k darování orgánů ...
nakonec kamaráda v pondělí zavezli do FN v Brně u Sv. Anny na transplantační odd. ... a po " zkouškách na život " ... odebrali oči, játra, plíce, srdce a ledviny ... já byl v té době loni zrovna v Chorvatsku, tak jsem mu nemohl ani jít na pohřeb ...
P.S. ... ten měsíc bolesti hlavy už byl varováním před mozkovou mrtvicí, což byla i příčina úmrtí ...



Upraveno 1krát. Naposledy upravil Bessy (06. 09. 2012 16:27).