jak proběhla vaše první cesta autem do Chorvatska?

Na zadním sedadle

Bolo to v roku 2010,isiel som s bratom cez Czorna-Szombathely-Letenye do Trogiru s dvoma autami.Cesta tam bola ok,ale cesta spat do BA to uz bola ina kava.Prvu chybu som urobil ze sme sa odchadzali s letoviska o 18:00 takze na noc.Pred Zagrebom som zle odbocil a mieto na platidlo Zagreb Lucko som sa dostal priamo do Zagrebu a tam som bludil asi hodinu kym som nasiel cestu spat na A1.Dalsi kyks sa mi podaril na Letenye.Do BA som prisiel okolo 6:30 rano no proste takto uz nikdy.

Točil jsem volantem, přidával plyn, brzdil, kvedlal šaltrpákou

Kupodivu naprosto v pohodě i když to byla má první cesta autem do zahraničí (nepočítám Slovensko). Pouze jsem hned na začátku cesty ve Vídni přejel přes nějaké patníky a hrozně jsem se vyděsil že to rozpárá spodek auta. Naštěstí to bylo gumové a autu se nic nestalo. Zvládnul i první zkušenost s placením dálnice. Je to neuvěřitelné, ale dojel jsem tam bez klimatizace i navigace. Dodnes si pamatuji spoustu detailů z cesty, byl to prostě zážitek. Dnes už je to dost rutina.

Největší prča byla tak někde kolem Kninu. Začalo mi něco škrachtat na autě. Asi padesát kiláků jsem poslouchal co to je. Pak jsme zastavili na sváču a ono to škrachtalo pořád, ale z vedlejší meze

Odpovědi jsou tu už 7 let a už po roce vadilo, že se nikdo neobtěžuje zadat do okénka "Hledat" slovo POPRVÉ, například [forum.ihvar.cz] .
Tady máš namátkou pár vláken o prvních cestách:
[forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] ...
...a tady pár z těch čerstvějších:
[forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] , [forum.ihvar.cz] ....
ä mnoho dalších.

Moje první cesta do chorvatska nebyla sice autem ale na stroji JAWA 250 a to již v roce 1965 a jmenovalo se ještě Jugoslávie. Samozřejmě přes Madarsko. Cílem byla Rieka a okolí a vždy se stanovalo mimo kemp - bylo to možné.Na Plitvicích jsme tenkrát také stanovali mimo kemp a to se již zdá jako utopie.Ceny byly také úplně jinde ale nejprve musel být devizový příslib a pak souhlas k vycestování. To nám bylo ale 20 let a všechno se bralo úplně jinak než dnes.

První cesta do Chorvatska - v roce 2000 autem Fiat Uno 1.3.i.e. turbo (r.v. tuším 1988). Jeli jsme v autě 2 mladí (neměli jsme zajištěné ubytování, že na místě něco najdeme), ve druhém autě - Favoritu na LPG s velkou truhlou na střeše jeli 2 dospělí a 3 děti (ti ubytování měli). Jedno dítě v průběhu cesty přesedlo k nám. Sraz jsme měli na "rozvodí" u Hranic na Moravě a odtud jsme jeli společně do Živogošče s plánovanou trasou přes Mikulov, Vídeň, Graz, Maribor, Zagreb, Karlovac, Plitvice (tehdy ještě dálnice nebyla), Knin, Sinj, Cista Provo a na pobřeží. Na dva týdny s klasickým nástupem a odjezdem v sobotu. Poslední týden v červenci a první týden v srpnu podle celozávodní dovolené v jedné nejmenované továrně na výrobu nákladních automobilů v Kopřivnici. Takže odjezd v pátek kolem 18:00 hodin. Dokážete si tipnout kdy jsme přijeli do Živogošče? Těsně před odjezdem jsem na Fiatkovi provedl výměny gumiček ve stěračích (vpředu i vzadu). Zabralo to asi 5 minut, ale nedokážete si představit, jak jsem to ocenil. Při příjezdu do Brna začalo pršet a přestalo až někde mezi Šibenikem a Splitem. Říkáte si, že Šibenik ani Split neleží na plánované trase? Ano, neleží. První zdržení bylo na hraničním přechodu v Mikulově, asi půl hodiny. Těsně před celní kontrolou se začalo z Favoritu kouřit. Rakouský celník nekompromisně kolegu odstavil se slovy, že dokud to neopraví, nemůže jet. Oprava nefungujího ventilátoru na chladiči se podařila asi za 5 minut, ale pouze za cenu permanentně zapnutého ventilátoru. V dalším průběhu cesty to kolega ovšem ocenil. Průjezd Vídní v pohodě, bez výraznějšího zdržení. Na dálnici do Grazu jedna bouračka, stáli jsme v koloně asi 1,5 hod. Hranice A-SLO v pohodě, bez velkého zdržení, kontrola pasů, výměna peněz na tolary na platbu na mýtnici a pokračovali jsme v cestě. Ve Slovinsku nebyl provoz velký a proto jsme se po přejezdu do HR někdy kolem 02:00 rozhodli, že si dáme 2 hodiny pauzu a trošku se vyspíme. A to byla velká chyba! Po čtvrté hodině když už svítalo jsme opět vyrazili na cestu. Na Lučku zácpa, popojížděli jsme tam asi hodinu, než jsme projeli mýtnicí. Dálnice do Karlovacu ucpaná, ale ze začátku to aspoň jelo. Asi 10 km před Karlovacem jsme víc stáli než jeli. A do toho stále pršelo a stěrače stíraly. Pro zabití času jsme v autě hráli karty. Na Plitvice jsme se dostali mezi 13. a 14. hodinou za neustálého popojiždění v nekonečné koloně. Cestou jsme viděli několik aut v příkopech. V (Titově) Korenici nás policajt stojící uprostřed křižovatky nasměroval doprava na silnici č. 25. To co jsem viděl cestou, na mě působilo velmi negativním dojmem. Rozstřílené a vyhořelé domy, auta, všude byly vidět pozůstatky války. V té době jsem absolutně netušil kam jedeme, ale statečně jsem se držel za starším kolegou ve Favoritu. Jak mi později prozradil, také nevěděl kam jedeme, ale protože v té koloně se nedalo nikam odbočit, jel s davem a já za ním. Přes Gospič jsme se po slinici 50 dostali do Gračacu, kde jsme se chtěli napojit na původně plánovanou trasu (silnici č. 1). Na křižovatce u Gračacu však byly policejní zátarasy a místo odbočení doleva jsme museli odbočit doprava směrem na Obrovac. Pak netuším kudy, ale nějak jsme se dostali k Šibeniku, kde jsme poprvé viděli moře. Pak už si tu cestu nějak moc nepamatuju, ale vím, že další hodinu jsme popojížděli před Omišem. Magistrála procházející tržnicí - to byl nezapomenutelný zážitek. Byla sobota osm hodin večer a my jsme stále ještě nebyli na místě. Kdo tipoval, že jsme přijeli vkolem 22:00, tipoval správě. Do Živogošče jsme slavnostně dorazili ve 21:55. A to jsme my 2 neměli zajištěné ubytování. Naštěstí nás nechali přespat u kolegů. Jak jsem lehl, tak jsem usnul.
Cesta zpět za 14 dnů (opět v noci z pátku na sobotu) probíhala podstatně lépe, až jsme se divili, jak málo aut jsme potkali.

Je tady na fóru někdo, kdo absolvoval cestu ve stejném čase a může to potvrdit?

Přesto všechno do Chorvatska jezdím každý rok s výjimkou 2008.



Upraveno 1krát. Naposledy upravil donald (07. 06. 2012 12:41).

z



Upraveno 1krát. Naposledy upravil atnarfus (07. 06. 2012 04:51).

v roce 2009 do Poreče na víkend, v pátek večer po práci tam a v neděli domů,ale trošku se to zkomplikovalo tím že mě u ljublaně přestal dobíjet alternátor,ale díky bohu za to že to byla audi a vydržela jen bez altíku až do vidne tak se auto odporoučelo takže mě aba odtáhla na parkoviště k dunají a tam pro mě dojel známý kterej mě odvezl domů na druhý den se známým a nabitýma dvěma baterkama cesta do vídně přehodit baterku a na tu sem dojel až domů do Olomouce, takže takový krásný zažitek

Donalde, a ta první cesta byla dvěstě let před Kristem nebo po ?

to Mirus: hádej
opraveno na 2000

První cesta byla šílená. Jeli jsme 16 hodin(cesta, která normálně trvá kolem 11),přes noc a vlastně i přes den, bez klimatizace, slabé auto. Tenkrát ještě nebyla dálnice, takže všichni fičeli po "staré". Zajeli jsme(vedl nás známý). Ale co je hlavní, vubec nás to neodradilo, dovolená byla super. Takové horko, jako bylo první dovolenou, jsme další roky do dnes nezažili.

Citaci
donald napsal(a):
.....Je tady na fóru někdo, kdo absolvoval cestu ve stejném čase a může to potvrdit?...

Jestli myslíš dobu jízdy, tak si projdi pár desítek příspěvků tady v sekci doprava a zjistíš, že 28 hodin není rekord ani v době pozdější, ba dokonce ani v letech, kdy už se jelo po dálnici až ke Splitu. Sám jsem jel v roce 2002 po ličké magistrále právě 28 hodin. Pravda, jeli jsme do Žuljany, to je ještě nějakých 130 km za Živogošče, ale i tak. Kamarádovi, co jel s námi, stejná cesta trvala rovných 35 hodin (v tom bylo noční čekání ve Slunji na odtah do Karlovce a tam výměna utržené spojky ve Felicii).
Stejnou cestu (jen s objížďkou slovinské dálnice a Chorvatskem po dálnici až k Vrgorcu) jezdím v rozmezí 16 a půl hodiny, když se jede plynule, až 20 hodin, když se trefím do nějaké té gužvy.
Škoda, že nemůžu najít záznam z cesty tuším 2004, kdy jsme stáli v bouřce před koncem Mariboru od jedné ráno do půl páté a pak další téměř dvě hodiny nějakých 6 km před Karlovcem. Doba dojezdu byla tehdy také zajímavá.

Má první cesta na Pelješac.Výjezd ve čtvrtek ráno 8-9hod.,nevím jak ale za Zhřebem jsme byli kol.23.hod.jakoby spánek do 7.hod a v Trpanji po 14.hod.
Pro zajímavost loni cesta celkem 15.hod.Průměr cca 17 hod.Mimoň-Trpanj přes HU+BiH.
Poprvé jsem se na cestu týden min.připravoval,mapy,navi.,rozpisy a td.
Zato můj otec,to byl machr...12x Bulharsko Škoda 100 a to 1973-1986.vzadu nešli stah.okna.Vše jedním vozem!2dosp+2děti.Vše sebou....do stanu,a nebyl malý.Na střeše nebylo nic.Jugoška naposledy v 1981.Mlini.Taky štreka.Bohužel tu již není,ale v duchu je stále se mnou,na cestě a dává na nás pozor.Díky tati.
[img.auto.cz]

Lignano 9/03,
Turanj 9/05,
Trpanj 8/08, 7/09, 7/10, 6/11, 6/12, 6/14, 6/15, 6/16, 9/16, 6/17
Radomír

Krásné vzpomínky:



Poprvé 1998 Korčula Vela-Luka....Maturita v cestování. Jen mapa, trochu zásob a 2 mlaďoši v Peugeot 406 TD.
Seklá brzda, bublal chladič, ale vše na místě odstraněno. Do brzd se buchlo kladívkem a u chladiče ruční přepojení ventilátoru na tvrdo k baterce.
Dojeli jsme i domů...šílené nervy. Ještě, že v kufru bylo dost místa na vercajk. Jinak dovoška jak cumel....

Zdar a sílu všem odvážným.

První týden v září jsme měli jet na kola do Rakouska. Tři dny před odjezdem jsem mrkl na předpověď. Noční teploty 1-5°C, denní kolem 11°C a hodně srážek, nahoře sníh - super. Do pátku se předpověď ještě trochu zhoršila. Měli jsme jet dva páry, tak jsem volal kámarádovi, co jako s tím. Jeho odpověď "Jsem v Paříži, přiletím večer, něco vymysli" mě samozřejmě potěšila
Protože v celé střední Evropě mělo být hnusně, tak jsem rozhodl, že zkusíme HR. V pátek, po práci jsem v cca 17 h napochodoval do nějaké velké cestovní agentůry s tím, že chci: "Dva apartmány pro dva na týden, blízko moře, na jih HR. Nástup zítra".
Borec z agentůry chvilku koukal, jestli si nedělám srandu, pak zabořil hlavu do PC a po chvilce vykoukl a povídá: "Drvenik, vybaveny apartman za 4000,-/týden". Tady je fotka" (ten barák za sloupem)
To jsem na něho zase chvilku čuměl já, jestli si s těma 2000,- na hlavu nedělá srandu. Nedělal. Zaplatit jsme stihl ještě před půl šestou, kdy tam zavírali.
Balení a nákup popisovat nebudu, to je sranda, co trvá maximálně dvě hodiny i s naložením kol. Vyjeli jsme po čtyřhodinovém spánku ve dvě ráno v sobotu. Sedum hodin po objednání ubytování Druhý pár vyjížděl až v sobotu po poledni - Paříž se protáhla.
Takže si to tak svištíme 20 minut směr HR a má milovaná začíná vznášet dotazy:
Milovaná: "Kam to vlastně jedem, kde to v tom Chorvatsku je a kde je mapa, ať se na to může podívat".
Já: "Drvenik, někde pod Makarskou, mapu nemáme, jen vytisklou A4 s okolím Makarské"
Milovaná: "Jak tam trefíme, ty už jsi tam někdy byl?"
Já: "Nebyl. Do HR trefí každej. Na dálnici jsou cedule"
Milovaná: "hm, tak jo" a zahájila protestní spánek, který vydžela až za SLO/HR hranice.

Nebudu to protahovat. Dojeli jsme v pohodě za cca 11 hodin z Brna

První cestu jsem jel v roce 2001 vozem Opel Vectra 1.8/16V.Cesta byla docela šílená,když jsi to dnes uvědomuji,cca 15.hod.
Jel jsem z Havru mimo dálnice přes Maďarsko po 86.V Chorvatsku kousek po dálnici tuším,že pouze po Zágreb,dál dálnice ještě nebyla.
Potom po staré cestě do Trogiru.Naposledy jsem byl s rodiči v roce 1985 autem Lada 1300 pod stanem na Pelješaci,ale to byla ještě Jugoslávie a jezdilo se úplně jinak.

Rok 1996, Pelješac. Od té doby každý rok vinobraní na stejných místech, stejní domácí, stejné vinice, stejná technika sběru, stejné východy a západy Slunce, stejně krásné večery a posezení s místními..... a přesto pokaždé jiné. Jen to víno je rok od roku lepší. . Rok před tím Karosa LC 736..., stejné místo.........

jak to bylo s výjezdní doložkou? prý to dávali jen spolupracovníkům KSČ, já byl pouze v Bulharsku, páč na Jugošku táta neměl nárok

Škoda 110LS

_______________________________________________________

Do Jugoslávie mohl jet kdokoliv.
a) požádat o bankovní příslib
b) na pozvání na př. příbuzných

No a šlo o to kdo co dostal. U mne konkrétně - žádal jsem o příslib v bance a byl jsem vyrozumněn že v mém případě snižuji výhody určné pro pracující lid ČSSR a mám tedy požádat své příbuzné o pozvání. Toto jsem předložil a správa pasů a víz KS SNB Hradec králové mi odepsala vyjádření :
Vaše cesta do SFRJ není v souladu s požadavky a potřebami ČSSR . A šmytec.
Jednou za dva roky banka a jednou za dva roky pozvání.

Někdo viděl svoji maminku každý den, já protože to nebylo dle potřeb ČSSR - jsem ji viděl třeba 1x za čtyři roky.
Myslím si, že u rodilých čechů to nebylo o moc lepší.
Dříve byly prachy a nemohl jsi jet nikam. Max mít vlněné plavky a k Baltu, nebo autem 28 hodin do BLR.
Dnes můžeš jet kamkoliv, pokud máš prachy. A jak to vypadá - asi je každému jasné.

...



Upraveno 1krát. Naposledy upravil JirkaD (26. 02. 2013 18:03).

Hradečák napsal(a):
-------------------------------------------------------
> Do Jugoslávie mohl jet kdokoliv.
> Dříve byly prachy ...

Václave, Ty jsi prostě nenapravitelný.
Srandu si děláš pořád a ze všeho ...

Dnes si to polovina lidí nemůže dovolit.Ať mladí ,nebo starší.
Hold třeba něco změnit.
Zdarec

Jak se píše výše,příslib jsem dostal a protekce nebyla.
Je to jenom úhel pohledu a jak to kdo vnímá.

f



Upraveno 1krát. Naposledy upravil L.K. (03. 01. 2013 21:09).

L.K. Toť otázka jak ti bohatí k tomu přišli, nebo jak hloupý Honza ke štěstí přišel.
Nikdo trochu vzdělaný nechce zpět bolševický režim.
Zdarec

f



Upraveno 1krát. Naposledy upravil L.K. (03. 01. 2013 21:09).

Moje první cesta do Chorvatska:
1994 Renaultem 9 bez klimatizace, cílová destinace Umag. Místo jsme vybrali tak, abychom se v případě obnovení balkánkého konfliktu rychle přesunuli do Itálie, naštěstí to nebylo potřeba.
Cesta tam z Liberce přes České Budějovice, rakouskými tunely, tunel Karawanken, slovinská dálnice a na konci ní cca 4 hodiny fronta na zaplacení mýta, venku horko jako prase, v autě ještě hůř a na zadním sedadle čtyřleté dítě. Nakonec cesta trvala 17 hodin.
Zpátky o něco lepší, ale zase zdržení na placení mýta a v Rakousku u Salzburku průtrž mračen a auto prostě víc jak 80 km/h nejelo, jak jsem tuhle rychlost překročil, slyšel jsem jak se mi v zalitých kolejích na silnici protáčejí kola. Zpátky 15 hodin.
Cestu jsem plánoval na mapě, navigace buď nebyly nebo byly v plenkách.
Nádherná příroda při průjezdu rakouskými Alpami, ale později jsem tam už nikdy nejel a ani se nechystám.

To je přece typicky české- bohatý je špatný člověk. Už pohádách se to dětem vtlouká do hlavy. Lze zbohatnou i poćtivou prací a příkladů je mnoho, jen o nich Nova, Blesk a AHA nedají ani zmínku.

dollpa napsal(a):
-------------------------------------------------------
> Jak se píše výše,příslib jsem dostal a protekce
> nebyla.
> Je to jenom úhel pohledu a jak to kdo vnímá.


Ja som ako dieťa nikdy pri mori nebola-u nás peniaze aj boli, ale doložku naši nedostali-
otec nebol poslušným straníkom(takisto som mala problém dostať sa na strednú školu akú som chcela).