tie figuríny stretávam v rakúsku a oni ich hajzli občas dajú preč a postavia sa tam naozaj by si ludia nenavykli

Figuriny policajtů moc nefrčí, nemůžu si vzpomenout, kde bych je viděl (kdysi se to praktikovalo i u nás). Ale například v té Francii jsou často k vidění černé siluety lidí, kteří na tom kterém místě zahynuli při dopravní nehodě. Jsou hlavně na silnicích mimo dálnice, bylo i několik skupin, od jedné až do čtyř osob v jednom jediném několikasetmetrovém úseku!!!!! Tak to je odstrašující opatření jako bejk, z toho běhá mráz po zádech a prý to funguje. Na mě to teda působilo, včetně toho mrazení v zádech. Proč ale chodit po světě, u nás se jezdí mnohem hůř, když vidím, co někteří magoři dokážou (viz piráty takřka denně v TV), až se divím, že těch mrtvých není víc. To vám říkám, neviděl jsem nikde v Evropě tolik bezohlednosti a hazardu na silnici, jako u nás. Např. Italové jezdí jako ďáblové, ve třech pruzích u Milána jeden na druhým nalepený valí 130 i starý báby , jsou drzí jako vopice a je třeba být hodně ve střehu, ale určitě nejsou bezohlední, je to jejich temperament, na který jsem si snadno zvykl . Švédi mě až štvali s tou jejich opatrností, neviděl jsem tam nikoho jet rychleji než se smí, málokdo jede max povolenou po dálnici. Zato po setmění a zavření obchoďáku jim prdne v lebce a šílí na volným placu. Dobrý ne? Pokusím se přiložit foto. A už vás asi nudím

Stará omletá písnička :
Poláci z práce a do práce mezi 13.oo a 15.oo - to jsou klenoti. Přes Celné není problém aby letěli tak 120 km/hod. Pokud zde stáli policajti - stáli tak aby byli vidět a už létalo eterem jedno varování za druhým. Jsou mezi sebou propojeni vysilačkou a ta jim dává možnost dohovoru. Takže každý Jacek ví kde policajt stojí a doslova se jim vychechtávají.
Změřit, jel si 120 - nebezpečné, zabavit auto do vyřešení případu a případ řešit soudně. Ať se to chvili táhne. Na toto protahování jsme u nás dostatečně (ne)pružní. A on si každý potom rozmyslí co a jak.
V Rakousku jsem to měl rychle za sebou a pokuta byla - poprvé za 500,- sch.za 185 km/hod. a o 3 km dál protože jsem byl debil tak za 192 km/hod. za 2 tis. sch. A závěr byl na konci dálnice na Spielfed - v tom boji jsem si zapomněl koupit známku a bylo dalších tisíc v hajzlu.V pase razítko a soud byl potom rychlý. Bez mé přítomnosti a od té doby - Rakousko tak max 135 až 140 a více ani ň !!!! Vyučen !!!
Výlet k tetě do Vratna mě stál na pokutách 3.500,- sch x nějakých 3,60 kč = 12.600,- Kč. Nejhorší bylo to, že jsem byl 10 let zapsán v jejich svodkách jako neukázněný řidič a se všemi důsledky - 3 měs. kriminál, nebo zabavení vozu nebo pokuty ve výši 40tis. sch.
Tak jsem jezdil moc opatrně abych neměl problém. Skončilo mi to 1.7.2000 !!!!
Tu pokutu za známku jsem zaplatil a musel jsem si koupit i tu známku - stála 70,- sch. I když jsem opouštěl Rakousko - musel jsem si ji koupit.

Hradečáku, to tě tvoje náprava dle mého gusta vyšla celkem dost, já bych sekal dobrotu už napoprvé

No, komu není rady, tomu není pomoci! :-)))

ja jazdím vždy sám,kedže manželka má strach,že by to nedopadlo dobre s jej prítomnosťou za volantom.Niesom extra vodič,ale nejakú skúsenosť už mám.
Jazdím za rodičmi na Východné Slovensko ( 800 km ) a už to je docela záťah.Vačšinou noc,čo mi vyhovuje,aj keď sú chvíle,že naozaj únava tam je.
No a Chorvatsko-konkrétne Plzeň-Baška Voda cca.1200 km je predsa 400 km viac,tak som zvedavý ako to všetko zvládnem.Samozrejme nepatrím k vodičom typu ( to ešte dám,je to už len kúsok ).Ale kedže ma šoférovanie baví a bude to pre mňa úplne nová cesta,tak sa na to docela teším.

Taky se na tu cestu moc těším ale mám taky s toho trochu strach , nebo spíš respekt.
Proto jsem toto téma založil abych zjistil zkušenosti a nějaké rady od těch kteří již mají tu cestu v „malíčku“.A to se podařilo.Děkuji všem a moc se těším na další příspěvky.

Ahoj,
Do Chorvatska jezdíme již řadu let. Žena řidičák má, ale zatím jsem vždy řídil sám. Jsme z chrudimska a odjíždíme ve čtvrtek mezi šestou a sedmou večer. V posledních letech jezdíme přes Brno, Bratislavu, Lendavu, Zagreb do Podgory. První zastávka /cca čtvrt hodiny/ je v Břeclavi při tankování LPG, další bývá ve stejném rozsahu v Lendavě a poslední v Zagrebu – Lučko. Asi 70 km pod Karlovacem si dáváme krátký spánek asi dvě hodiny.To bývá něco po druhé ráno a já toho mám tak akorát. Dojezd do Podgory bývá mezi osmou a desátou hodinou.Z celkových 1080 km je asi 700 km po dálnici. Každopádně je pro mne cesta součást dovolené a užívám si ji. Taková zlatá tečka za tímto počátkem dovolené je sklenka orechovice s domácími. Zdraví Mirek

Nikdo by nic nevěděl ale synovec je policajt ve Varaždinu a ten druhý je také policajt ani nevím jaký a ten to objevil čirou náhodou na těch policajtských stránkách na hraničním přechodu Rakousko / Slovenija. Tak se ptal mého bráchy, ten žije pro zajimavost v Guinei, proč se ptal zrovna jrho ???? a pochopitelně že ten to vůl roznesl po celé rodině.
Takže to, že mě rakušáci vymyškovali dnes vědí v Česku, Rakousku, ve Sloveniji, v Hrvatsku a v Guinei !!!
Jinak jsem se tenkrát uklidnil téměř okamžitě ale protože jsem měl o pár metrů dál incident na zaplacení toho kousku dálnice do Mariboru tak mé blbé šoky pokračovaly. Místo ceny 160,- tolara jsem mu rozumněl 160,- dolara. To jsem již nevydržel a první věta k němu byla : koliko dolara kažeš ty kurac. On jen tak v klidu kouknul a povídá t-o-l-a-r-a. Tak jsem se mu rychle moc omlouval. Já měl 106 kg a on alspoň 140 kg.. Omluvu přijal.
Nic jiného mne nevytočilo více než absolutní klídek těch rakouských policajtů. Usměv na rtech a klíďo si řekl o 2000,- sch. On chi,chi a já měl žaludek až v puse.

To se mi od tebe Vašku, moc líbí. Přesně si vystihl pocity mnohých, jen si je na rozdíl od mnohých přiznal. Radu ti může dát ten, kdo tu cestu jel mnohokrát, ale záludnosti a nebezpečí číhají na každého a i starej vyježděnej mazák se snadno může dostat do problému. Asi drtivá většina řidičů odjíždí do Chorvatska na noc, protože se to tak zdá být lepší (i já tak jezdím), ale ta samá většina celý rok jezdí jen do práce, na nákupy, víkendové výlety do okolí atd. a jednou v roce přijde ten Velký den, kdy vyrazí na svou velkou noční jízdu. Na takový noční dálky ale nejsou zvyklí, obvykle jsou před cestou nervózní, špatně spí noc před odjezdem, odpoledne nezaberou, honem, stará, co jsme ještě zapomněli, děti, psa a valíme, už se nemůžu dočkat,jak se ráno vyvalíme na naší oblíbené pláži, tam se dospíme, šup a jedem. Jenže únava je potvora, přeju vám všem, aby jste zavčasu zastavili a dali si voraz. Unavený řidič je asi největší nebezpečí, co vás může cestou potkat. Krom nevyzpytatelných a nebezpečných Chorvatů, kteří např.dokážou předjíždět v nepřehledné zatáčce přes plnou. A teď ho máte pár metrů před sebou a není kdy a kam uhnout. . Viděl jsem při cestě zpět, kolem Vranského jezera mladého Chorvata umírat ve svým Golfu pod zadními dvěma nápravami plně naložený sklápěcí osmikolky, strašný pohled. Střihnul si zatáčku v protisměru. Můj zážitek cestou tam. Po starý. Skončila nekonečná plná, čekám jestli cz rodinka přede mnou předjede ten pomalý karavan. Nejede, tak jedu já, ovšem taťka cz rodinky se trošku probral a usmyslel si taky předjíždět, v momentě, kdy já byl vedle něj. Bez blinkru prudce vyrazil proti mému pravému boku, vlevo strž několik set metrů, už nebylo kam uhnout. Klakson, jekot mé ženy a mé odhodlání už do něj drknout, ale hlavně jeho posádka vzadu, jsem si v těch zlomcích okamžiku koutkem pravého oka všiml, ho seřvala a na poslední chvíli se vrátil. Po pár km jsem zastavil na prvním vhodném místě, ale borec nikde. Asi se musel dát dokupy hned vedle škarpy. Z toho plyne, že ke konci cesty bývají míň zkušení řidiči dost vyčerpaní, a dělají životu nebezpečné chyby. Idylka je vyrazit po ránu a užívat si denní vyhlídkovou jízdu, večer to zapíchnout s karavanem na parkovišti, se stanem v kempíku třeba u jezera Bled, nebo Bohinj, ranní procházka po sbalení kolem něj je nádhera a příjemné probrání, no a po obědě se v pohodě hlásíme v kempu u moře, když jsme si před tím cestou užívali krásy chorvatského vnitrozemí. Přeju vám všem, ať jedete kamkoliv, aby jste se vždycky v pohodě vrátili. Dovedete si jen představit, jak se během okamžiku změní vaše krásná dovolená v ten nejstrašnější horor? Já osobně se nejvíc bojím neodpočatých a přetažených řidičů kolem. Odpočinek je nejdůležitější a nejpřísněji kontrolovanou činností řidičů kamionů, takový usnutý řidič 40 tun těžkýho kolosu, valícího se 90km/h do konce stojící kolony na dálnici, tak to je běs a hrůza, který se všichni musí bát.

ludanku, k tomu není co dodat !
Volant mně živí už od osumnácti, dnes mám šestapadesát, dříve to byly soupravy, nyní už jenom Master, ale nikdy bych si nedovolil o sobě myslet, že jsem jednička, to by byl první krok (v lepším případě) k rozbití huby. Doposud to zvládám bez jediné zaviněné nehody a ztráty bodu.
Každý, kdo jezdí hodně, ale určitě potvrdí, že v tom obrovském množství najetých kilometrů, někdy taky chybičku udělal.
Když vezmu v úvahu ten dnešní provoz, spěch, únavu a třeba i menší zkušenosti některých řidičů, vychází mi pouze jedno, být stále ve střehu a plně se věnovat řízení.
Taky jezdím na noc a pokud mi to zdraví (hlavně oči) dovolí, určitě měnit nebudu !

Mirus, jsi stejně jako já v nejlepších letech , máme za sebou podobný osud, a oba jsme zřejmě dobře pochopili, že to vlastně jinak nejde. Pokud chceme vždycky dojet, musíme se podřídit zákonům opatrné jízdy. Beru to tak, že každým prohřeškem jdeme průseru vstříc a dříve nebo později by nás to mohlo stát víc, než bychom byli ochotni obětovat pro těch pár získaných minut navíc. My to přeci dobře víme, že plynulou, rozumnou jízdou dojedeš hodně daleko. Cca 650km denně (po dálnicích i 750) za necelých 9 hodin jízdy není tak málo, za týden, a což teprv za měsíc, jsem projel neuvěřitelný flák napříč Evropou. Jen si musíš pořád být vědom, "hlavně opatrně, být ve střehu". To nefunguje, když nejsi fit. Vyzkoušeno lety za volantem

Nejhorší v dnešní době je to, že musí člověk za volantem domýšlet to, co nedomysleli ostatní řidiči. Být stále ve střehu a hlídat ty okolo, protože si spousty řidičů myslí, když už myslí, že mozek za volant nepatří.

... jak píše Ludánek ... nebo Mirus ... tolik nečekaných faktorů a od cizích řidičů může sehrát roli ... natož vlastní blbost ...
... tuhle rodinu jsem znal ... pařili na čochu do rána do čtyř a asi i se zbytkáčem ( on prý vypil dost ) jeli na noc ...
aspoň připoutat se mohla ...
[www.novinky.cz]

To je právě to, o čem tu mluvíme. Tohle by si měl každý uvědomit, než sedne za volant, i když jede jen za roh do trafiky. Je nesmysl sedat za volant s obavami a přehnaným strachem, ale jak psal Vašek, respekt a opatrnost jsou na místě, i když je jeden na silnici jak doma.

Ahoj.
Opět jsem si dnes projel svoji oblíbenou trasu do Podgorice. Myslím si, že jednou z nejdůležitějších vlastností řidiče by měla být předvídavost nebo spíše něco navíc (intuice). Opět se mi dnes stalo, při předjíždění kamionu, že se mi ten kamion prostě nějako nezdál. Sundal jsem nohu z plynu a on za chvíli vybočil do půlky levého pruhu. Jestli telefonoval nebo vysílačkoval nebo usnul nevím. Ale být tam, asi by mi dobře nebylo. A to se mi, bohužel, stává dosti často. JInak jsem dnes na cestě zažil zamračeno, průtrž mračen, sněhovou bouři, buru a ostré slunce. Vcelku pohoda.
Srečan i siguran put
Mike

Do dnes vidím plně naložené Volvo V40 na A2 za Vídní jak se v noci pomalu přibližuje pravým svodidlům až to nakonec strhne doleva a po dvou kolech míří do středového svodidla.

Také štěstí je třeba.
Na obchvatu Zágrebu nás předjela ve 130km Chorvatka a vrazila se před nás hned po pár metrech.
To už jsem zpozorněl,když vtom začla prudce brzdit.Málem jsem to neubrzdil,ale mněl jsem kliku.
A proč začla prudce brzdit? No proto že se téměř nevlezla na odbočovací pruh.
Tak takovou myšku jsem ještě neviděl.
Přeji všem nejen pohodu na cestě,ale také štěstí.



Upraveno 1krát. Naposledy upravil Kopera (12. 03. 2012 20:40).

Jak říká Michal - člověk musí mít nejenom štěstí, být ve střehu a věnovat se řízení. Ale pokud nejsi fit - je to k ničemu. Dnes ten kamioňák jede jak bejk. Na dálnici 120 jak nic. Fanánek vždycky říkal : rozjet to na 250 to není problém. Problém je z toho kalupu rychle zastavit. Začínal jsem sP V3S a končil na TATŘE .Co taky za bolševika bylo jiného. Tahal jsem i nadměry a třeba bagry nebo stavební jeřáby za plného provozu. Jedu a koukám za sebe a když jsem viděl jak se za mnou tvoří fronta . zajel jsem třeba na autobusovou zastávku neba tak nějak a všechny jsem pustil před sebe. Co bych je zdržoval. Vždyť jsem byl v práci.
Dnes když jedu a nějaký kolos přede mnou, nejsem si jist zda je ochoten toto udělat. Naopak když jede za mnou tak najíždí metr za mě a tlačí. A to jedeme 90 !!!
Ale jednou se to ucho utrhne a bude malér.
Nejsou všichni stejní, to ne !!! Nelze všechny řidiče házet do jednoho pytle. Ale na chorvaty nemáme. Z Makarske na Gradac - loni mně ten jeden "řidič" návěsu tak vytočil, že jsem u Živogošče zastavil, vylezl, šel jsem v klidu k němu a on : oprosti , nisam te vidio. Tak on jede metr za mnou a neviděl mne? Prostě debil. Našrěstí se nic nestalo ale jak říkám na štěstí !!! Určitě to tam znáte a není tam těch 80/100 na kamion nějak hodně ?

Ano řídí, manžel, je pravda, že je to profik ALE! Nemám to ráda, sama již nejezdím a proto zde pátrám po přespání.

Dovoľte mi vlastnú skúsenosť a pohľad na vec, už tu na fóre spomínanú.
2006 som išiel ZA DŇA z Blavy do Čiernej Hory (Petrovac). Odchod niekedy na obed, pred Dubrovníkom (1000 km) som bol o ca. 03:00, to už som odkväcával. Po krátkom prespaní som tých zvyšných ca. 100 km v pohode odjazdil. V POHODE.

Po ceste späť som urobil ZA DŇA cestu Petrovac (05:00), Mostar (zastávka, krátka prehliadka, "obed" (!)), Jablanica - Jajce - Banja Luka - Zagreb - Goričan - Szombathely - Blava, spolu ca. 950 km, z toho cez Bosnu ca. 400 km rýchlosťou 45 km/h (viac sa tam ani nedá). V POHODE.

Týždeň po príchode domov sme sa zase vybrali do Crikvenice NA NOC, od nás 584 km. Hovorím si: "584 km ? Pcha, to je ľavou zadnou". Nebolo. Už za Csornou (ca. 60 km !) som odkväcával a objavil sa klasický fenomén: Hlava klesá, oči sa zatvárajú - človek zastaví na parkovisku, chce sa vyspať - v okamihu zastavenia nastáva pocit čerstvosti, spať sa nechce, človek je kvázi čuly, žiadne známky únavy - výjde na cestu - po 1 km je tam kde bol predtým. Tú cestu do Crikvenice som V NOCI prešiel so snáď 5 prestávkami, bolo to strašné. S VEĽKÝMI PROBLÉMAMI.

Výhody jazdy cez deň: svetlo, viditeľnosť a výdrž, biorytmus človeka je na to prispôsobený.
Nevýhody jazdy cez deň: silnejšia premávka
Výhody jazdy v noci: slabšia premávka, menej áut.
Nevýhody jazdy v noci: horšia viditeľnosť (rozdiel svetlá-tma), biorytmus.

ZA MŇA: ja už len cez deň, ale živý.

ZA MŇA: ja už len cez deň, ale živý.

Tak bych si to nějak představoval. Jsme řidiči, něco jsme již najezdili. Jen se zeptám. Jak na Vás působí jízda, když ostatní z posádky spí ?
Nenutí Vás to také ke spánku ?
Za mne mohu říci, že pokud je to v noci, jsem rád že spějí. Přes den je to těžké. Ale děcka se za hodinku-dvě unavějí a podřimují a já mám klid na cestu.Čili, jsem raději pokud spějí. Necítím potřebu je následovat ve spánku. Někdy se stane, že zastavím na toaletu nebo krátké odpočinutí a oni se ani neprobudějí. Tak moc věří svému řidiči. (samochvála smrdí)

Máš dobrý děti, že ti usnou i za dne. Jak jsem psal, onehdy jsme též zkusili den,
klukům bylo 4 a 1 rok. Vyrazili jsme v 11hodin a oni usnuli až ve 22hodin v noci.
Prostě každý preferujeme něco jiné. Za mne - den nikdy více. Raději v noci, v klidu a živej!

Taktéž jsem radši, když je v autě ticho. Zbytek osazenstva to zalomí, rádio mlčí. Poslouchám zvuky auta, když nějaký přibude, nebo se něco ozve navíc, zbystřím, vyhodnotím. A tak si nějak žiju svým řidičským životem. Běžně jezdím v autě tak z 90% sám. Takže mi to vyhovuje. Když na mě za jízdy padají různé dotazy, hlášky typu podívej se na tohle nebo na támhleto, rozptyluje mě to, někdy i vyloženě s..e.

Jedna zkušenost z Itálie. Toto se děje hlavně za slabšího provozu v noci. Vidím ve zpětným zrcátku v levým pruhu osobák, ale jako že váhá, nepředjíždí, bliká. No tak jeď, ty bambulo a mrknu pravým blinkrem, Ital vyrazí a přede mnou mrkne čtyřkama. Proč jsou tak opatrní, ti jinak temperamentní ďáblové, jsem pochopil, když jsem jel asi potřetí po Kalábrii, vzadu ani vpředu dlouho nikdo, až v dlouhým stoupání jsem jsem dojel italskýho kolegu, včas do levýho a jeď, nesmíš váhat ať neztratíš rychlost, 40 tun je váha. Jsem těsně za tahačem a ten parchant se valí na mě. Vzduchový houkačky dělají pěknej rambajz, stejně trvalo věky než se vzbudil a srovnal se, já už ale musel u levých svodidel na brzdu a znova se rozjíždět. Stoupání bylo dlouhý, ale po kilometru jsem ho zase předjížděl, tentokrát jsem ho důkladně seřval dálkama, ihned mrkal vpravo a když jsme byli oknama vedle sebe, ukazuju mu že ho zabiju, děti zmlátim, starou mu znásilním a prodám do otroctví, a on se smál a omlouval se, že chrněl. No co, dobrý. Od té doby jsem při předjíždění taky mrkal, protože Italové na to, co se děje za nimi moc nedbaj. Taky jsem viděl Itala, jak jel při pravém okraji, za ním se to štosovalo, ale on měl sklopený zpětný zrcátko a četl si cestou do práce noviny!!! Mohli jsem troubit, měl nás na háku



Upraveno 1krát. Naposledy upravil ludanek (13. 03. 2012 11:50).

Jinak jak píšou někteří kolegové nade mnou, štěstí je zcela jistě nejdůležitější faktor. Můžeš jet jako Bůh, přiletí blb a je zle.

Zahajskej napsal:
Taktéž jsem radši, když je v autě ticho. Běžně jezdím v autě tak z 90% sám. Takže mi to vyhovuje. Když na mě za jízdy padají různé dotazy, hlášky typu podívej se na tohle nebo na támhleto, rozptyluje mě to, někdy i vyloženě s..e.

Přesně tak to mám i já. Jezdíme už jen sami dva, manželka pravidelně usíná tak po ujetí cca 10 km a já si jedu, jak bych jel jen se psem.
Zastavím, vzbudím, vyvenčím, usadím, přikryju (já na jízdu mám raději trochu chladněji, ona na spaní teploučko) , dám slabounce, rádio ať se mi náhodou předčasně neprobudí a tradá !!!!
A hlavně se těším, že když se po půlnoci vzbudí a řekne : " Kde to jsme ?", tak já jen tak prohodím : "Ve Slovinsku . Za chvíli bude druhé venčení a pak nájezd do Chorvatska!"

Mirus, ideální stav.....

Máro, mám hodné a dobré děti. Jednomu je 42 a druhému 37. Letos jim bude tedy o rok více. Ne to jenom pro legraci. Vnučkám to vadí pokud jedu rychleji. Klukům, těm také. Sem tam jim ulétne : 180 za hodinu? není to nějak moc? Raději zpomalím, co bych je stresoval. Tak i proto raději jedu když dům spinká. Miláček na sedadle spolujezdce je podporuje a je vystaráno.
Jenom ten nejstarší - pomalu 16 let. a ten ty klapky na uši a propain nebo jak se to jmenuje. Nebo si pustí BBC a překládá a komentuje. Když mu řeknu , vezmi knihu a uč se, jeho odpověď zní - proto chodím Václave do školy. A denně. No má pravdu.
Hlavně že se máme všichni rádi.

... párkrát jsem jel na přání posádky na Jadran přes den a zřejmě zase budu muset, dá li Pán Bůh a pojedeme ( člověk nikdy neví ) ...
ale mně osobně se jelo nejlíp tak ... abych na maďary najel tak kolem 03,00 / 03,30 ... v pohodě profrčel podél slovinců těch sto kiláků a kolem 05,00 byl na Goričanu ... to se maďarama profrčí bez policie i lesní zvěře, pač se rozednívá ... a i v plné sezóně jsou tam tou dobou spíš jen nějaký kamiony ... pak odpočinek a za světla dopoledne po A4 a A1 holaj duša ... až k vodě ...
no, z tej holej duše musím trochu slevit, je to spíš o opatrnosti, pokoře ... a taky s Andělem strážným ...