My jsme tudy jeli v r. 2013 opačným směrem a vidím, že za téch 5 let se tam nic nezměnilo. Silnice na straně BiH i hraniční most stejně mizerné.

Realita je tá, že po zhliadnutí tvojho videa, aj keď je to z r.2018, mňa v tomto živote na tú cestu nikto nenavedie. Ani keby mi dávali prezidentský dôchodok ... Nedalo by sa založiť pre takýto príspevok nové vlákno "Horor v praxi " ? A tá colnica mňa úplne odrovnala. Je mi zle, len keď na to kukám u PC, buď si kaskadér alebo máš vysoko postavenú laťku "sebazáchovi ". Určite tam nebolo nič na pozeranie, možno až to Sarajevo, ale to je už ... už som na to starý. Napriek všetkému ti musím za námahu a osvetu poďakovať. Nech vždy dojedeš v zdraví.

Dedo, my sme tade išli v r. 2013, vyzeralo to presne tak ako na videu. Išli sme zo Sarajeva do Durmitoru. Na strane BiH naozaj o ničom, ale pokračovanie v Čiernej Hore bolo za odmenu. Aj na tom videu je vidieť, ako tam cesta ide mnohými tunelmi a po moste ponad roklinu z jedného tunela do druhého. Potom sme odbočili na úzku cestu cez priesmyk Sedlo vo výške 1907 m.n.m. do Durmitoru, ktorá má tú špecialitu, že zákruty - vracačky sú v neosvetlených tuneloch. Prejsť zo slnka do takého tunelu bol dosť adrenalín, ale neľutujem, bol to zážitok na celý život.

Napríklad tu je pekné video z tej cesty, kde niekoľkokrát vojdeš do neosvetleného tunela a v ňom je prudká zákruta. Toto ma vyslovene baví.

Keď mi budete servírovať takéto videjka, asi budem brať nejaké placebo na ukľudnenie .... Stačilo vidieť tú trasu na mape. Už sa v tomto živote nestačím vžiť do tej "pasie a radosti" z jazdy akú zažívajú jazdci na Dakare a Vy . Vidím, že aj tu Vás bude dosť, adrenalín denná potreba. Brrr.
Ale zasa by mi navadilo na vlastné oči vidieť zblízka takú kravičku. A tie ovečky, tak byť tam s vnukmi (zlaté oči), už tam skysnem. V zoo sa mi stratia vždy medzi kozičkami a pod.
Horšie už vyzeral ten koniec (?), vozíš si lopatu alebo nejakú "úklidovú čatu" ? Dúfam, že ste tam nečakali až sa ten sneh roztopí ....
(Cloumá so mnou závisť)..

To nie je moje video, my sme tade išli v septembri, takže sneh tam nebol, ale v tej výške 1907 m bolo citeľne chladno.

Dedoz3s napsal(a):
-------------------------------------------------------
> ... Ale zasa by mi navadilo na vlastné oči vidieť
> zblízka takú kravičku. A tie ovečky, tak byť tam s
> vnukmi (zlaté oči), už tam skysnem.

Potkat zviřátka na silnici v BiH není nic neobvyklého... Viz. např. moje cesta 2017. To bylo na R411 Čađavica - Banja Luka, což je oproti trase přes Hum, nádherná silnice...

Kouknul jsem na dvoukvítkovo video a nic, co by mne překvapilo. Loni jsem byl v BiH, tam jsem přejížděl celnicí, co byla jen jedna plechová buňka s oknem a dveřmi. Jedna důležitâ uniforma, co jen koukala, zbytek běhal mezi auty. Žádný spěch.
Silnice s tunely musela být bašta, to by se mi líbilo. Mám rád takově cesty, proto rád hodně zajíždím do vnitrozemí. Dovolená není jen pláž a dálnice.

Jj, taky na té cestě nevidím nic dramatického, trochu rozbitá, ale dost široká pro míjení. Loni jsme jeli z Kotoru do Danilovgradu po R-17 a R-14 a to bylo tedy výživnější. Na začátku úžasná a dostatečně široká R-1 s krásnými serpentinami do Njeguši, ale odtam úzká silnička, kde se kvůli neustálým zatáčkám jelo většinou na dvojku do 30km/h a míjení znamenalo zastavit a vymýšlet, kdo může kam uhnout, aby se protijedoucí auta nějak vešla (naštěstí jich moc nebylo). Tímto stylem jet skoro 50km bylo ke konci už dost únavné. Z Danilovgradu do kláštera Ostrog už to bylo v pohodě a klášter samotný stál za to.
Nejvíce se nám loni líbila hranice mezi HR a MNE na Prevlace. Na MNE straně seděl před budkou na plážové židličce celník s kafem, zastavili jsme a koukáme na něj. Vypadal, že by byl raději, kdybychom rovnou jeli dál a on nemusel vstávat. Pak se tedy zvedl a přišel k autu s podložkou a razítkem na pasy. Ukázali jsme mu OP, ani se na ně nepodíval a zklamaný, že si ani nebouchne razítkem, mávl, ať jedeme. To bylo takové osvěžení proti ostatním hranicím se skenováním dokladů a COVID certifikátů.

Projel jsem tuto trasu v sobotu, ale opačným směrem, kromě několika kousků makadamu a jednoho semaforu to není až tak zlé, nejhorší byly
kolony mikrobusů s rafty na střeše které se vracely po sjezdu do kempů, jeli všichni opravdu ostře a jelikož ten lepší asfalt měli na své straně, tak to bylo stálé vyhýbání do štěrku.
To nebylo nic proti poslednímu úseku z Plužine před přechodem, který se jede prakticky celý podél skal a podívaná na ty šutry na krajnici i půlce
cesty, některé až o velikosti lidské hlavy, mne vůbec nenechávala v klidu.Navíc mám panoramatickou sklen. střechu.O tom se mně bude ještě dlouho zdát.Pršelo zrovna a silně foukalo, takže erozní podmínky splněny.
Ono je to ale velmi podobné v horách přes celé Srbsko, MNE i BIH, ale od toho Plužine to bylo opravdu markantní.No bylo štěstí.