K podtéme "za komoušov":
Ja som bol prvý raz v SFRJ v roku 1986 (ako puberťák), autobusom popod Balaton do Crikvenice. Zájazd (ZÁJAZD) s CK Čedok kupovali rodičia. Neviem, aké potvrdenia potrebovali, ale išlo to (pokiaľ si pamätám a môžem zo spomienok posúdiť). Vami spomínané problémy (Hradečák, JirkaD) neplatili iba pre INDIVIDUÁLNU cestu ?

Rodičia nikdy neboli v KSČ, mama mala dokonca brata emigranta v Rakúsku. Vycestovali sme všetci spolu (otec+mama+ja).

Asi to bylo s CK snadnější.Jenom jsme vždy museli zajít na pasovku pro nějakou doložku k pasu.Byli tam dva pracovníci /podobně jako v Koljovi/ ten "zlý" se zeptal jestli se tam setkám se strýcem z Austrálie a ten druhý mi podal doložku.

Bětko, já vím že si dělám srandu. A ze všeho. Ale stejně to tak nějak i bylo. Já jezdil celý život s náklaďákem. Jednou jsem musel na tzv. mimoresortní výpomoc na sever na šachtu. Kdybych mohl, tak jsem tam zůstal. Čučel jsem jak tydýt. V HK jsem měl tak 3 a půl průměr. Také dle odpracovaných hodin. Teď si představ, že na šachtě jako řidič Tatry - jednosedadlového dempru jsem měl tak dvanáct - třináct tisíc. A k tomu výhody jak hrom. Obědy a večeře + svačinky za drobné, no prostě super. Třeba kdo makal Praze, měl preferenci a ta byla třeba 20% k platu. Nevím dodnes jak to vlastně fungovalo.
Na dovču do BLR ti stačily tak dva - tři tisíce. jak nic. No nedělej si z toho potom srandu.
Já jsem horník a kdo je víc ? odpověď : dva horníci. A když se jelo na revírní rekord? To byla věc. Ono si stejně myslím, že nejvíc je to v lidech a o lidech. Než fňukat a láteřit, jak to tady stojí za ...nic, jdu a posekám trochu na obecním a v zimě uklidím sníh, ale aby to k něčemu vypadalo, abych se za to nemusel stydět a vím, že nějakou tu kč mám k důchodu. Stačí když kape, nemusí zrovna pršet, ale když je zdravíčko, je to k nezaplacení. A to zatím drží. Na nemoci nemyslím. No nedělej si z toho potom srandu.
Dnes odpoledne, poslední fotbal u nás, potom pivko, prasátková kýta, krapejtko domácího guláše, sem tam božkov, večer bude hej a zítra potom manželství v rekonstrukci ...... a v týdnu odjezd do Gradacu . No neber to za ty prachy !
Až si jednou přestanu dělat legraci - to bude pomalu po srandě.

Krásně jsi to napsal ,,Život nám přináší pěkné věci a potom ty které za nic nestojí, prostě je to boj,,
Když jsem měl jet poprve do HR tak jsem jel nedavno v roce 2009 Červen.
Začalo to u kamaráda asi tak 3/4roku před odjezdem .Pěkně jsme se u grilovačky upravili a on vytáhnul nějaké fotky Bašky V. a začal do nás hučet ,aby jsme jeli. No prostě nás ukecal a mužu od srdce povědět ,že nelitujem. Ten rok jsme byli dvakrát červen a srpen po 10 nocích .Trochu jsem se snažil makat a bylo na dovolené dvě.
Zatím jsme jeli jen dvakrát sami ,cesta byla super .Raději mám cestu raději když jede ještě někdo s námi kdyby se něco přihodilo tak druhej může pomoc Všem přeji pěknou dovolenou mi si počkáme ještě 31dní

Psal se rok 1986 a my po letech žádostí dostali devizový příslib a doložku na výjezd do Jugoslavie. Jenže soudružka ředitelka banky v Liberci rozhodla že se musí devizové prostředky vybrat do konce května i když jsme jeli až v srpnu a tak po proběhlé devalvaci dináru, jsme měli prostředky tak na pár dní a my chtěli zůstat na 3 týdny. Takže jsem jeli s 3 letým klukem Škodou 120 GLS až hodně na jih až k Boce Kotorské, na blint bez zajištění ničeho a měli se po cestě setkat se známými co jeli o den dřív. Nepotkali se a po cestě od pátku 16ti hodin do soboty 23 hodin, tedy více jak 24 hodin na cestě jsem přespali v autě a podařilo se nám sehnad v Molunatu kemp kde nebyla alektřina a ani sladká voda, tu vozili v cisterně na vaření. Takže sprchovat jsme se jezdili vždy jednou za tři dny někam na výlet.
Super.
Jinak cesta Maďarsko a pak Sarajevo a Mostar. Zpátky to samé, ale byla to naše první velká dovolená a my byli mladí a tak celkem pohoda a rádi vzpomínáme. Klukovi je 29 a jezdí do Chorvatska také rád jako my dodnes.

Jo,jo,to byly časy,bez klimy,jen ze spacáken,propanbutanem a šatorem.Cesta FM byla dlouhá a úžasná přes Doboj,Tuzlu,Mostar,Sarajevo,Podgora.Zlatá Š 120L.Byl jsem mladý a teď rovněž.
Je na co vzpomínat.

A letos s VW do Tučepi.

Teď si mohu odpovědět ,moje první cesta do Chorvatska proběhla ,tam i zpět v pohodě.Tam jsem jel v neděli 1.7.v 15.00 a v Ploči jsem byl 7.15 ,několik přestávek.Zpatky jsem jel včera z PLOČE od trajektu 17.30 a ráno v 7.30 doma v Krnově 1180km.dálnice prázdné akorát v Rakousku silnějí provoz v protisměru a pršelo od GRAZU až k VÍDNÍ.

Poprvé jsem jel autem do tehdejší Jugoslávie s rodiči v roce 1968, ale to mi bylo pět let a strávili jsme tam kvůli invazi "spřátelených armád" o pár týdnů víc. Poprvé sám se svou rodinou jsem se vydal po válce v roce 1997 půjčeným autem. Tehdy ještě v Chorvatsku takřka bez dálnice po staré kolem Plitvic a čím blíže k moři, tím více pozůstatků války. V Srbské Krajině v pustinách asi 50 km od Kninu se mi v horku rozžhavily brzdy, naštěstí po hodině zchladly a pak jsme opatrně dojeli do cíle - do Žuljany. Pobyt hezký, ale poslední týden propršel, takže když bylo v kempu 10 cm vody, vzali nás domácí poslední noc na privát. A jako na potvoru - zamětřesení 6 stupňů RS s epicentrem u Stonu, pro naše děti zážitek na celý život. Další den - návrat - jsme ráno poslouchali protichůdné zprávy, zda se vůbec dá projet do vnitrozemí. Riskli jsme to a projeli, i když magistrála byla zčásti průjezdná jen jedním pruhem kvůli spadlým balvanům. Již za tmy jsme dojeli ke zničenému maslenickému viaduktu a tam byla odbočka dolů k vodě, přes průliv pak cesta po neosvětleném pontonu, nic příjemného. Zpátky jsem dětem chtěl ukázat Alpy a tak jsem to vzal přes horský tunel (už nepamatuji přesně jaký), dojedeme k němu a červené světlo a celník nám bez vysvětlování sdělil, že se musíme vrátit zpátky. Tak jsem to vzal přes tunel Karavanken a přes Alpy na České Budejovice - 24 hodin cesty non-stop. Doma otevřu noviny a oči mi padly na zprávičku, že v tom zavřeném horském tunelu - chvíli před námi - spadl na projíždějící auto kus betonu nebo skály. Možná až příliš mnoho adrenalinu na jednu cestu...

Damy a pánové každý den o pět méně,to je přirozený vývoj.Taky jsem měl takovou žádost do Řecka a byl jsem na Duchonce.Bylo tam pěkně.Kdo tvrdí, že bylo více peněz ať se přestěhuje na Kubu, nebo S.Koreje.
od páté minuty









Upraveno 1krát. Naposledy upravil postak (18. 07. 2012 01:51).

Taky přidám žážitek s první jízdy do Chorvatska,
Bylo to v roce 1994 vozem zn. Lada 2104, jeli jsme to ve třech a cesta trvala cca 24 hod.
Trasa: skoro tak jak dneska, Opava, Brno, Mikulov, Vídeň, Graz, ljublana, a pak dolů po jadranské magistále do Splitu na trajekt a na ostrov Brač do Supetaru.
V té době ještě Chorvati neměli proskoumaný veškerý terén ve vnitrozemí tak jsme museli jet kolem pobřeží, jaká koli odbočka do vnitrozemí byla hlídáná unproforem a jednoduše vás tam nepustili.
V asfaltu díry po granátech, zbořené domy, prostřílené značky- všechny! bylo to takové dobrodružství ale krásné a do dneška na to vzpomínám a letos jedu chorvatsko celkem po osmé, je pravda že se od té doby změnilo strašně hodně hlavně v chorvatsku.
měj te se.....